1. Co najdu v Kritické hybridní edici Slezských písní Petra Bezruče?
   
   Slezské písně Petra Bezruče v Kritické hybridní edici (dále též KHE) obsahují všechna dochovaná a pro textový vývoj relevantní znění všech básní sbírky, a to i těch, které autor při práci s kompozicí sbírky v některé z fází příprav jednotlivých vydání vyřadil. Texty jsou tak zachyceny ve všech dostupných a geneticky seřazených variantách – rukopisných (čistopisných, náčrtových a fragmentárních) a tištěných (časopisecky a knižně) – v podobě faksimile a transkripce (rukopisy) a v diplomatickém přepisu. Samostatnou část tvoří zpráva o historii textu, která vždy obsahuje kritický aparát (synoptické různočtení). Posmrtné knižní přetisky vydání Slezských písní jsou zachyceny v bibliografickém soupisu.
2. Jak se dostat k textům a obrazům a jak je třídit a vyhledávat?
   
   Pro vstup do edice a přístup k zveřejňovaným materiálům je možné použít
   1. tlačítka Poezie, které odkazuje přímo k vstupu k jednotlivých básnickým textům,
   2. segment Vývoj textů,
   3. segment Kompozice,
   4. segment Vyhledávání,
   5. Časovou osu.
   
   Funkce jednotlivých segmentů a způsob třídění dokumentů v rámci segmentu:
   
   
   1. segment Poezie – a) primárně podle názvu abecedně; další možností uspořádání, volitelnou pomocí tlačítek umístěných v patě pravého sloupce, je sled b) chronologický podle data prvního otištění básně, c) abecední podle znění prvního verše – incipitu, d) podle jednotlivých vydání, tj. rozčlenění na autorem uspořádané, chronologicky seřazené knižní celky (v rámci nich jsou jednotlivé básně seřazeny podle svého pořadí v daném vydání).
   2. segment Vývoj textu zobrazuje dvě po sobě jdoucí (v chronologickém pořadí) vydání jednoho dokumentu a graficky znázorňuje rozdíly těchto dvou textů. Verše, resp. strofy, které se vyskytují v obou vydáních, jsou spojeny čarou, resp. šedivým pruhem. Čára spojující dva verše je šedivá, pokud jsou tyto verše totožné. Došlo-li mezi dvěma spojenými verši k nějaké změně na rovině znaku, je spojující čára zbarvena oranžově a místa, kde došlo k těmto změnám, jsou taktéž oranžově podbarvena. Verše a strofy, které se vyskytují pouze v jednom ze zobrazovaných vydání, nejsou čárou ani pruhem s ničím spojeny.
      Po najetí myší nad verš se zobrazí informační box obsahující počet znaků verše a příp. i počet znaků verše, který je s daným veršem spojen čarou. Najede-li se myší nad verš, který je spojen čarou s jiným veršem, zobrazí se také počet znakových změn. Jedná se o tzv. Levenshteinovu vzdálenost, která se používá jako míra podobnosti dvou textů a rovná se minimálnímu počtu znakových změn (uvažuje se přidání znaku, odebrání znaku, výměna jednoho znaku za jiný a změna pořadí dvou po sobě jdoucích znaků), které je třeba udělat, abychom z jednoho verše získali ten druhý. Čím větší je Levenshteinova vzdálenost, tím rozdílnější verše jsou; Levenshteinova vzdálenost je nulová, pouze pokud jsou verše naprosto totožné.
      Do segmentu Vývoj textu lze vstoupit z dolního menu. Dokument lze vybrat v zobrazeném seznamu a následně také v rozbalovací nabídce vedle slova Báseň v levém horním rohu hlavní části stránky. Mezi jednotlivými dvojicemi po sobě jdoucích vydání lze přepínat kliknutím na příslušnou dvojici (např. D3 a H) v tabulce pod touto nabídkou. Číslo, které se v tabulce zobrazuje nad (resp. pod) zkratkami dvou vydání, vyjadřuje celkovou míru podobnosti těchto dvou vydání. Přesněji je to součet Levenshteinových vzdáleností všech veršů (spojených čarou) a délek všech veršů, které se vyskytují pouze v jednom z vydání. Je-li toto číslo oranžové, znamená to, že mezi těmito vydáními došlo ke změně v pořadí veršů nebo nějaké verše přibyly, příp. ubyly.
      Vzhledem k velkému množství dat byly podklady pro tento segment zpracovány strojově pomocí poměrně komplikovaného algoritmu. Je proto pravděpodobné, že v některých případech tento algoritmus vyhodnotil spojení dvou veršů chybně (např. nespojil čarou dva verše, které se liší pouze pořadím slov nebo záměnou dlouhého slova či slov, nebo naopak spojil dva verše, které jsou znakově podobné pouze náhodou).
   3. segment Kompozice znázorňuje proměny uspořádání Slezských písní. V levém sloupci je umístěn abecední seznam všech básní, které kdy tvořily součást celku Slezských písní (popř. Slezského čísla časopiseckého /Aa/ a knižního /A/) od roku 1903 do roku 1958 (horní vodorovná osa). Pohyb zvolené básně mezi jednotlivými vydáními sbírky se zvýrazní po označení básně v levém sloupci. Po výběru vydání na horní ose se zobrazí jeho obsah, z něhož je možné přejít přímo ke znění daného textu.
3. Časová osa se otevírá v centrálním zobrazovacím poli 1.) automaticky při vstupu do aplikace, 2.) kdykoli tlačítkem v pravé části dolní lišty. Obsahuje podle významných mezníků bio- a bibliografické povahy segmentovaný a chronologicky utříděný text s náhledy obrazových dokumentů, jehož součástí jsou hypertextové odkazy k dalším textovým dokumentům. Časová osa je vymezena na jedné straně narozením autora (1867) a na druhé posledním knižním vydáním Slezských písní (2017). Pohyb v časové ose je umožněn svislým posunem ovládacího prvku pro skrolování.
4. Vyhledávání umožňuje
   1. strukturované vyhledávání vymezené podle
      - časového období (umožněno je zahrnout texty nedatované)
      - názvu
      - zdrojové publikace
      
   2. fulltextové vyhledávání
5. Jak se dokument zobrazí?
   
   Zvolený dokument se zobrazuje v centrálním poli.
   Textové dokumenty (básně) jsou základně přístupné (zobrazené) prostřednictvím pole Historie textu.
   Přítomnost vysvětlivek je signalizována červeným tečkovaným podtržením, vysvětlivka se zobrazuje v samostatném okně při najetí kurzorem nad označený text.
   
   Další případné varianty textu jsou volitelné tlačítky na liště v záhlaví středové zobrazovací plochy. V genetickém pořadí jsou zde soustředěny varianty dochované v rukopise (značeny jsou R), v cizím opisu (O-R), varianty časopisecké (Č) a knižní (A), popř. znění rukopisných úprav v různých fázích příprav knižních vydání (např. B2-R: autorem korigovaný text vydání B2 sloužící jako podklad pro následující vydání) – pokud se text dochoval např. ve více rukopisných variantách, pak jsou odlišeny arabskými číslicemi, přičemž jejich pořadí odráží předpokládanou chronologii vzniku verzí (R1, R2, R3 atd.).
   
   
   1. Rukopisné varianty (R, R1-A atd.) jsou v záhlaví popsány z hlediska místa uložení v archivech či soukromých sbírkách, stránkového rozsahu, případné datace či podoby podpisu, v případě potřeby jsou anotovány. Rukopisy jsou prezentovány:
      1. v podobě diplomaticky přepsané geneticky poslední vrstvy rukopisu (ve středovém zobrazovacím poli).
      2. Další možností je zobrazení faksimilní podoby rukopisu pomocí tlačítka nazvaného Obraz a transkripce, jež je umístěno v pravé horní části středové zobrazovací plochy.
         Rukopis se následně zobrazuje A) v detailu ve středové ploše a B) v celkovém náhledu, jenž je umístěn v pravém sloupci nahoře a jenž slouží současně jako ovládací prvek pro pohyb v detailním zobrazení.
         K pohybu mezi jednotlivými listy rukopisu slouží aktivní výpis stran rukopisu, jenž je umístěn nad náhledem.
         Návrat k diplomatické podobě textu je možný pomocí tlačítka K textu.
      3. Třetí možnost představuje transkripce rukopisu (ke způsobu transkripce viz Ediční poznámku). Transkripce, sloužící k snadnější dešifraci rukopisu, je umístěna pod náhledem faksimile rukopisu v pravém sloupci dole.
         Přechod mezi jednotlivými stranami transkripce je ovládán společným prvkem pro přechod mezi stranami obrazové podoby rukopisu.
   2. Varianty tištěné časopisecky (Č) a knižně (A) jsou v záhlaví uvedeny bibliografickým údajem, v případě potřeby jsou anotovány. Jejich text je podán v diplomatickém přepisu.
   3. V segmentu poezie je dále možno konfrontovat varianty po dvou pomocí paralelního zobrazení. Následná volba mezi jednotlivými variantami, které chce uživatel postavit pro srovnání vedle sebe, je umožněna pomocí rolety v záhlaví.
   4. O genezi textu podává detailní informace segment Historie textu. Tato aparátová součást edice shrnuje:
      a) v první části podává příslušné informace o veškerých dochovaných textech. Podle potřeby jsou zde shromážděny informace o charakteru a zvláštnostech rukopisu, o historii knižních a časopiseckých otisků, o genetických souvislostech s dalšími autorovými texty a případně další poznámky.
      b) V druhé části je umístěno synoptické různočtení, zachycující odlišnosti mezi všemi dochovanými verzemi.
      
   5. Bibliografické údaje posmrtných otisků básní v rámci jednotlivých vydání Slezských písní jsou soustředěny v segmentu nazvaném Další otisky.
6. Jak se mohu vrátit o krok zpět?
   
   Pohyb aplikací o krok je umožněn pomocí tlačítka Zpět, umístěného v horní liště vlevo nahoře.
7. Kde najdu informace o způsobu edičního zpracování textů?
   
   Informace o edičním zpracování přináší Ediční poznámka umístěná v horní liště.
8. Kde se nejrychleji informuji o významu používaných zkratek?
   
   Přehled v edici užívaných zkratek přináší v abecedním uspořádání soupis Použité zkratky umístěný v horní liště.
9. Jak mohu aplikaci ukončit?
   
   Pomocí tlačítka Domů se uživatel navrátí na úvodní stránku aplikace. Zde jsou soustředěny základní informace:
   a) o edici Slezských písních,
   b) o projektu KHE,
   c) tirážové.
   Aplikaci je možné ukončit zavřením okna prohlížeče.
   

I. K přítomné edici Slezských písní Petra Bezruče

Prezentovaná edice Slezských písní Petra Bezruče (dále SP) představuje aktuální kritické vydání sbírky v podobě vědecké digitální a čtenářské knižní edice. Je výsledkem nového ověření faktů textové historie jednotlivých čísel sbírky a dalšího edičního zpracování příslušného materiálu. Současně se pokouší revidovat dosud aplikované ediční principy při vydávání SP.

Přítomné vydání v Kritické hybridní edici (dále KHE) tak navazuje především na poslední edici Viktora Ficka, Oldřicha Králíka a Ladislava Pallase Slezské písně. Historický vývoj textu (Ostrava, Profil 1967 – dále též HVT) a současně na edice Miroslava Červenky a Břetislava Štorka,1 zejména však na jejich poslední společnou edici Slezských písní (Praha, Odeon 1967). Obě tyto ve své době konkurenční iniciativy směřovaly prvotně k návrhu tzv. kanonického textu SP,2 respektive chtěly nabídnout čtenářské vydání sbírky určené široké veřejnosti se stabilizovaným a pro příští vydávání závazným, kriticky ověřeným textem. Po opavské konferenci z roku 19633 byli přípravou kanonického znění pověřeni M. Červenka s B. Štorkem. Po několika starších přípravných edicích4 a návrzích5 na koncipování kanonického textu SP se O. Králík, V. Ficek a jejich spolupracovníci začali věnovat přípravě odlišně rozvržené edice SP. V roce 1967 tak vznikly edice protilehlé deklarovaným zaměřením, edice V. Ficka, O. Králíka a L. Pallase jakožto vydání vědecké a publikace M. Červenky a B. Štorka coby vydání čtenářské, přinášející kanonický text SP.

Výchozí situace přítomného vydání je v mnoha ohledech odlišná. Je určována nejen tím, že KHE zahrnuje vědeckou a čtenářskou, digitální a knižní edici, ale je též podmíněna posuny v pojetí úkolu dnešního editora či proměnou vydavatelského i širšího kulturního kontextu. Vědecká edice (v našem případě v digitálním prostředí), která tvoří základ pro edici knižní, si neklade za cíl nabídnout jediný text, jenž by sám byl s to reprezentovat SP, ale snaží se za pomoci digitálního média pokračovat v Králíkově myšlence, že „Slezské písně nejsou totožné s jedním vydáním, [...] nejsou statický jev, nýbrž vývojová dynamika od zrodu jednotlivých básní k poslednímu vydání za básníkova života“.6 V digitální vědecké edici jsou v chronologickém uspořádání a v diplomatickém znění publikovány básně SP z rukopisů, časopiseckých otisků a znění z knižních vydání sbírky (viz dále), aniž by se – na rozdíl od HVT, v němž se editoři přiklonili, pokud bylo možno, k rukopisnému znění – mezi variantami volil text základní. Této perspektivě odpovídá způsob edičního zpracování (vedle diplomatického znění jsou k dispozici faksimile rukopisů a také jejich transkripce) a podoba kritického aparátu edice. Digitální edice tak především naplňuje požadavek na dokumentárnost (který byl hlavním cílem již i pro edici HVT).

Volba výchozího textu SP pro knižní čtenářské vydání je v KHE ve své bytostné problematičnosti vyvažována digitální edicí zveřejňující veškerý variantní materiál, z něhož se pro knižní vydání vybírá text základní. Souběžně je oslabována tendence kanonizovat jedno ze znění SP, a tak se čtenářské knižní vydání nepokouší kompenzovat nedostatky zvoleného výchozího textu eklektickým slučováním různých variant (viz Komentář ke knižnímu čtenářskému vydání na s. 147–176).

II. Historie textu

Materiálem kritické edice jsou veškeré dostupné prameny textu. Význam jednotlivých znění básní Bezručovy sbírky není přitom pro všechny prameny identický, je určován několika faktory. Na míru závažnosti nemá sama o sobě přímý vliv skutečnost, zda autor text autorizoval. Například autorem nepovolené otisky podle neautorizovaných opisů mají v některých případech větší závažnost nežli vlastní autorovy korektury a rukopisy.7 Je tedy třeba vždy zvažovat relevanci nikoli podle míry či způsobu autorizace, ale podle funkce, již měla ta která verze v historii textu. Z hlediska naší edice závisí relevance rukopisů a otisků předcházejících zveřejnění ve sbírce (tj. otisky v periodikách, antologiích a příležitostných tiscích) jednak na intenci autora text v dané podobě zveřejnit tiskem, jednak na jejich uplatnění v historii vydávání SP jako sbírky. K takto vymezeným kritériím pro základní korpus přidáváme v digitální edici výběrově hledisko literárněhistorické. Ve výběru jsou tedy zaznamenávány prameny, které mají z hlediska šíření básníkova díla zvláštní význam. Zařazujeme tedy například přetisk básní Maryčka Magdonova a Bernard Žár v letáku Petr Bezruč zpívá svým milým krajanům o Těšínsku (Praha, akademický spolek Odra 1899), byť se jedná o otisk z Času, který neměl na další tradování textu SP v rámci sbírky vliv, pomíjíme však četné patisky vydávané u Karla Ločáka doprovozené výkladem G. R. Opočenského. Knižní vydání sbírky za života autora (bez ohledu na proměnlivost titulu – viz dále) uvádíme kompletně, tj. zahrnujeme všechna vydání z let 1903–1958 a pohlížíme na ně jako na relevantní z hlediska sociálního fungování sbírky.

Rukopisy

Mezi rukopisné prameny (dále též R) edice řadíme:

1./ původní autorovy manuskripty (čistopisy i nečetné náčrty), jejichž otisk (bez ohledu na autorovo svolení) vstoupil do hlavní linie vydavatelské historie SP, nebo byly autorem odeslány coby podklad vydání (byť nebyly pro tisk využity);

2./ korektury textu sdělené redaktorům korespondenčně před otiskem i po něm, obsažené v přípravných tiscích (dále též R-XY), a následné opravy v exemplářích (dále též XY-R), které sloužily jako podklad pro další vydání sbírky;

3./ neautorizované opisy, které vstoupily do vydavatelské historie SP (dále též O-R).

Naopak básníkovy rukopisy vepisované v průběhu času do exemplářů sbírky, do dopisů či i následně publikované (srov. např. Maryčka Magdonova, zvláštní otisk magazínu Praga 1931, či Maryčka Magdónova. Reprodukce Bezručova rukopisu a [barev.] reprodukce obrazu Viléma Wünsche, Opava, Slezské muzeum 1963), korektury prováděné básníkem v exemplářích, jež nesloužily jako podklad dalších vydání, a opisy v dané době nevydaných rukopisů (např. opisy Cyrila Duška uložené v Archivu Národního muzea), které se opět nestaly součástí hlavní vydavatelské linie SP a tvoří tedy takříkajíc vedlejší vývojovou větev, chápeme jako druhotné a pro účel edice je neregistrujeme a dále nezpracováváme.

Místa uložení rukopisných pramenů

Rukopisné prameny se nacházejí v Literárním archivu Památníku národního písemnictví (především ve fondech Petra Bezruče, Jana Herbena, Richarda Morawtze), v Památníku Petra Bezruče Slezského zemského muzea (Bezručovský archiv), ojediněle v Archivu Národního muzea (fond Bohuslav Dušek – sbírka) či ve Württembergische Landesbibliothek.

Dosavadní publikace rukopisů SP

Rukopisy jednotlivých básní byly mnohokrát již dříve reprodukovány, ve větším úhrnu byly však jako (upravené) faksimile dosud tištěny pouze jednou, a to v knize Rukopisy Petra Bezruče z let 1899–1900, ed. O. Králík (Olomouc, Palackého univerzita 1950).8

Z rukopisného znění pak vychází edice HVT i starší již zmiňovaná edice Slezské písně podle rukopisů, edd. O. Králík a V. Ficek (Opava, Památník Petra Bezruče 1963), o rukopisné znění se opírá rovněž edice Jen jedenkrát. Zásilky Času 1899–1914, ed. M. Červenka (Praha, Odeon 1980). Charakteristika většiny rukopisů a informace o jejich lokaci je zaznamenána v soupisu V. Ficka Popis rukopisů Slezských písní (Zprávy Slezského ústavu ČSAV v Opavě, č. 125 A, září 1963, s. 1–12). Další fázi průzkumu rukopisné báze zachycuje aparátová část edice HVT.

Rukopisy SP v přítomné edici

Ve srovnání s těmito základními zdroji se při přípravě nové edice podařilo shromáždit a v digitální edici reprodukovat některé dosud nepublikované Bezručovy manuskripty. Naopak dnes postrádáme soubor osmi rukopisů zaslaných V. Preissigovi (Pluh, Dvě dědiny, Ligotka Kameralna, Mladá žena, Pole na horách, Sviadnov I, Vrbice, Žermanice), jež Fickův soupis nezmiňuje a které jsou v HVT uvedeny bohužel bez lokace. Tyto rukopisy měly sloužit jako předloha pro vydání SP v roce 1909 (B1). V komentáři k těmto básním reprodukujeme znění těchto dnes nezvěstných rukopisů podle aparátu HVT.

Korespondence

Autorova korespondence s vydavateli sbírky J. Herbenem, V. Preissigem,9 A. Mackem, F. V. Pokorným a dalšími vydavateli básní SP, která mimo jiné obsahuje básně, varianty, opravy a další informace k historii textu sbírky, shromážděná ve výše zmíněných archivech či v soukromých sbírkách, byla publikována například v knize Petr Bezruč 1937. Historie jubilejního vydání Slezských písní (Břeclav, A. Kučík 1938), Petr Bezruč píše nakladatelství, ed. V. Justl (Praha, SNKLHU 1959), Slezské písně v korespondenci 1898–1918, ed. J. Dvořák (Praha, Odeon 1967), Jak nám psal Petr Bezruč, ed. B. Balajka (Praha, SPN 1967), Z korespondence o Slezských písních: Bezruč – Duša – Klír – Konůpek, ed. A. Sivek (Frýdlant nad Ostravicí, Městský národní výbor 1967), Petr Bezruč nakladateli Fr. V. Pokornému (Vlastivědná ročenka Okresního archivu Blansko, sv. 12, 1975, s. 68–100), Literární materiál k P. Bezručovi a J. Wanklovi, ed. J. Skutil (Blansko, Okresní archiv 1975), Listy Petra Bezruče Janu Herbenovi, ed. B. Štorek (Časopis Moravského muzea. Vědy společenské 63, 1978, s. 119–177).

Informace k historii textu jednotlivých básní opírající se o korespondenci nalezne čtenář v digitální edici u jednotlivých básní v záložce nazvané Historie textu.

Korektury SP

Vedle Bezručových úprav a korektur sdělovaných korespondenčně a vložených errat (např. ve vydání B2 či D4) se dochovaly korektury následujících vydání (blíže o nich na příslušných místech dále):

R1-A – 1. korektura Slezského čísla (LA PNP)

R2-A – 2. korektura Slezského čísla (LA PNP)

A-R – korektura odeslaná V. Preissigovi pro přípravu vydání B1 (SZM, PPB)

B2-R – korektura odeslaná A. Mackovi pro přípravu B3 (SZM, PPB)

Dále se údajně dochoval Bezručův výtisk vydání D6 (podle HVT, 74), který jsme ovšem při přípravě edice neměli k dispozici.

Do přímé vydavatelské linie nevstupují:

A-R1 – korektura ve výtisku věnovaném J. Herbenovi (LA PNP)

B1-R – korektura ve výtisku věnovaném V. Preissigovi (SZM, PPB)

Informace o jejich znění nalezne čtenář v digitální edici u jednotlivých básní v záložce nazvané Historie textu.

Cizí opisy rukopisů SP

V edici zpracováváme opisy Bezručových rukopisů (O-R), které ovlivnily základní vydavatelskou linii SP.

– opisy pořízené J. Herbenem – dochovaly se jen pro básně Pětvald I a Dombrová I (LA PNP), předpokládá se ovšem jejich existence pro básně Herbenem tištěné (mimo první dvě zásilky) a i pravděpodobně pro další Bezručovy rukopisy

– opisy pořízené A. Kubisem – básně Plumlov (úryvek), Slezské lesy, Vrbice, Kovkop, Ondráš, Dvě dědiny (SZM, PPB)

Časopisecké otisky

Otisky Bezručových básní ze SP v periodickém tisku (dále též Č) byly nejdůsledněji zachyceny v soupisu V. Ficka a A. Kučíka: Bibliografie Petra Bezruče I. Dílo (Praha, SPN 1953). O tyto údaje, revidované a doplněné další rešerší v archivních fondech, vybraných časopiseckých titulech a bibliografických databázích, se opírá kolekce časopiseckých otisků Bezručových básní ze SP, která je souborně v diplomatických přepisech zpracována v digitální edici.

Tento soubor obsahuje časopisecké otisky básní před jejich zařazením do sbírky, nezachycuje tedy časopisecké přetisky z období poté, co byla báseň vydána v rámci SP. V případech, kdy bylo znění básně následně po prvním časopiseckém otisku (hromadně) přetiskováno, uvádíme pouze první nám známý otisk, o němž předpokládáme, že měl za předlohu buď samotný rukopis básně, či její opis, a dále otisk, z něhož byl text pravděpodobně do sbírky převzat. Nezaznamenáváme tedy veškeré časopisecké přetisky před zařazením básně do sbírky, ale pouze ty, které jsou relevantní pro znění básně ve sbírce, nebo byly otištěny z dnes neznámého autorova rukopisu (na některé přetisky pak upozorňujeme u jednotlivých básní v záložce Historie textu).

Chronologická řada časopiseckých otisků začíná publikací básní Den Palackého, Škaredý zjev a Zkazka (zde bez názvu označena pouze jako III) v Beletristické příloze Času (Čas 13, 1899, č. 7, 11. 2., Beletristická příloha k politickému týdenníku 4, 1899, č. 4, 11. 2., s. 25–26), která byla následně cenzurou zabavena. Pokračovaly další otisky v Beletristické příloze Času (1899), Besedách Času (1901–1906), Ostravském deníku (1903), Dělnické besídce Práva lidu (1903), Besedách Ostravského deníku (1903–1904), Pozoru (1903, 1904 a 1908), Máji (1907), Selských listech (1907), Českém bibliofilu (1910), Moravskoslezské revue (1911), Beskydských besedách (1916), Bezručově kraji (1918), Československém deníku (1919), Tribuně (1919), Lidových novinách (1921, 1924, 1927), Československé republice (1922), Nivě (1922), Národní práci (1927), Duchu Času (1929), Stráži nad Ostravicí (1929), Českém slově (1935), Moravské orlici (1938) a v některých dalších periodikách.

Bezručovy básně byly opakovaně tištěny ve větších časopiseckých blocích (srov. např. oddíly s tit. Písně Petra Bezruče v Beletristické příloze Času v r. 1899), samostatně a ve větším úhrnu byly reprodukovány až v roce 1903 jako Slezské číslo.

Nepodařilo se dohledat exempláře Besed Ostravského deníku s básněmi Dvě dědiny, Krásné Pole a Smrt cézarova.

Otisky v rámci neperiodických publikací

Do souboru časopiseckých otisků přiřazujeme též vydání básní v rámci příležitostných neperiodických publikací: v letáku Petr Bezruč zpívá svým milým krajanům o Těšínsku (Praha, akademický spolek Odra 1899), v brožuře Vojtěcha Martínka Básnické dílo P. Bezruče (Praha, K. Ločák [1909]) a v jejím druhém vydání s tit. Petr Bezruč. Literární studie (Moravská Ostrava, A. Perout 1924), v příležitostném tisku Melč v minulosti a přítomnosti (Melč, Ředitelství Masarykovy obecné a měšťanské školy 1936), v antologiích z básní Petra Bezruče Paralipomena, ed. P. Toman (Praha, Trianon 1937) a Paralipomena 2, ed. P. Toman (Praha, Trianon 1938) či v knize Z listů Petra Bezruče Janu Herbenovi, ed. M. Herbenová (Praha, Réva 1938).

Pseudonymy a šifry

Autor své básně zveřejňoval pod pseudonymy, značkami či šiframi: Petr Bezruč, Smil z Rolničky, B.***, B.**, ***, Neznámý, Leopold Charvát, B. Šárek.

Časopisecké Slezské číslo

Aa,10 s tit. Slezské číslo, bez uvedení autora – Besedy Času 8, 1903, č. 1, 4. 1., s. 1–8. Obsahuje 24 b.11 Soubor uveden úryvkem z b. Červený květ, následuje 6 oddílů: Básník v cizině (b.: Hanácká ves, Kyjov, Národní maškaráda, Jedna melodie), Návrat do vlasti (b.: Ondráš, Návrat, Kantor Halfar /pod tit. Rektor Halfar/, Setkání), Putování Těšínskem (b.: 70.000, Blendovice, Tošonovice, Maryčka Magdónova, Bernard Žár), Mezi kovkopy (b.: Ostrava, Z Ostravy do Těšína, Michalkovice, Leonidas, Kdo na moje místo?), Na Opavsku (Hrabyň, Opava, Hučín) a Básník (úryvek b. Já). Jednotlivé oddíly jsou uvedeny vždy krátkým Herbenovým textem, v jednom případě s citátem z nezařazené b. (úryvek b. Škaredý zjev citován v úvodu k 6. oddílu). Soubor ukončuje poznámka redaktora s citací úryvku z dopisu P. Bezruče J. Herbenovi z 11. 10. 1902 včetně veršů (Jest jiné práce třeba).

Do Slezského čísla byly redaktorem zařazeny většinou (18 b.) již časopisecky tištěné básně, 4 b. (Červený květ, Hanácká ves, Kyjov a Ondráš) byly tištěny v rámci Aa poprvé. Autor k soubornému otisku svolil v dopise z 11. 10. 1902, v němž reagoval na opětovnou žádost J. Herbena o Bezručovo vánoční nebo novoroční číslo Besed Času (dopis J. Herbena P. Bezručovi z 10. 10. 1902). Podíl autora na rozvrhu či korekturách Aa není doložen, korespondence z daného období není, nebo se nedochovala. Časopisecký otisk Slezského čísla (název Bezručův též z jeho dopisu J. Herbenovi z 11. 10. 1902) připravoval tedy redaktor J. Herben sám, patrně na konci roku 1902.

Také závěrečná poznámka „Básník se odmlčel, umlknul snad navždy, Bůh polituj! [...] Slezské číslo novoroční složili jsme za něho. Čtenáři naši najdou většinu známých básní. Otiskli jsme známé básně znova proto, že byla neustálá poptávka po nich. Není už starších čísel našeho listu na skladě, a přece bychom rádi přispěli k největšímu rozšíření grandiosních veršů Bezručových v době vyšeptané dekadence. Měly by nám z království a markrabství přejít do krve“ (s. 8) v Aa identifikuje redaktora publikace jakožto jediného původce vydání. Veškeré změny textu jdou tedy na vrub redaktora, případně tiskárenských pracovníků. Herben se pro znění textu Aa nevracel – tam kde to nebylo nezbytné – k R, ale vycházel z časopiseckých otisků básní či z vlastních (dnes ovšem nedochovaných) opisů, jež byly předlohou pro Č.

Na otisk, respektive na chybu v básni Hanácká ves reagoval autor v dopise přetištěném v Hlasech z Hané 22, 1903, č. 7, 18. 1., s. 1 (srov. zde v aparátu k básni Hanácká ves).

Náčrt uspořádání časopiseckého Slezského čísla

Datace se opírá o koncept Aa (LA PNP, fond J. Herben), který je zaznamenán na rubu smutečního oznámení Josefa Guba († 15. 12. 1902). Jako neplatná se tak jeví hypotéza J. Krecara, že J. Herben připravil vydání již v roce 1899 (srov. J. Krecar: Editio princeps Slezského čísla, Vitrinka 7, 1929–1930, č. 2, 20. 12. 1929, s. 56) a upřesňuje se tvrzení D. Šajtara, že vydání Aa bylo koncipováno mezi zářím a prosincem 1902 (srov. D. Šajtar: Prameny Slezských písní, Praha, SPN 1954).

Herbenův náčrt uspořádání Aa (náhled je k dispozici z časové osy k datu: konec roku 1902) byl rozvržen ve třech fázích, v rukopisech zapsaných na jednom listu: R1-Aa – psáno tužkou

Básníkov<o>{a} <putování> pouť do pekel

I Odešel do ciziny vysloužit si rytířství

hledat (à la pohádky)

cvičit své rámě

II Těšínsko

Vrátil se do rodných krajů

a) našel popolštěno |sedláctvo

b) pány utlačeno |

c) milou provdanou

III Ostravsko

Nemaje klidu a půdy

jde do dolů.

Zmrzačen –

v boji přemožen

IV Na Opavsko

Hrabyň

V Hledá pomoc v Praze

Slavnost Palackého

Resignace

VI Vrátí se jako bard

a straší jako duch minulosti

a budoucí pomsty – tyrany.

 

R2-Aa – psáno černým perem

à la Holárek

<Návrat básníkův do vlasti>

Básník žil v cizině

Hus

Zkazka

Kyjov

Hanácká ves

Národní maškaráda

Klec

Hrabyň

Epigram

Návrat do země

Ligotka

Návrat

Slezské lesy

Rektor Halfar

<Setkání> {Setkání}

<Koniklec>

<Střebovský>

Na Těšínsku

{Ondráš}

Střebovský mlýn

Lazy

Leonidas

70.000

Dva hrobníci

<Hučín>

Bernard Žár

Tošonovice

V dolech na Ostravsku

Maryčka Magdónova

Kdo na moje místo

Kovkop – Ostrava

Opavsko

Hrabyň

Opava

Křižák z Modré

{Hlučín}

 

R3-Aa – psáno tužkou

Polnice boží Biblický odkaz?

I. Básník v cizině.

Básník žil v cizině, na družné Moravě i v <mateřských> království. V srdci svém nesl {dvě} rán<u>{y} {z domova} – pohrdnutí lásky a utrpení rodného lidu. {Pozoroval, jak rodí se nový směr v Čechách.} Seznával bohaté Hanáky i ohnivé Slováky, ale sám neúčastnil se radovánek nikdy.

Jedna melodie

Národní maškaráda

II. Návrat do vlasti:

Vystoupil na Lysou Horu. Viděl v dáli Těšín, Frýdek. Potkal Ondráše, onoho muže – studovaného – jenž <pohnul> vzbouřil sedláky 1712 proti panstvu, aby pomstil. <Ligotka> Sestupuje do vesnic, pociťoval hrozné dojmy zpustošení zsinalost, není místa celého. Potkal i pána, jehož smrtelně nenávidí.

Ligotka, Návrat, Halfar

III. Putování po Těšínsku

Tu hřmí jeho struna národní – proti Němcům i Polákům. <sleduje> Školu a chrám popolšťují, svobodného rolníka zotročují, měšťáctvo nejdřív se odnárodňuje, a tak strážné ohně Moravců uhýbají a <posun> posunují se k řece Ostravici, jež teče na hranicích

IV. Mezi kovkopy

Struna sociální {zase i} hoře, vztek i pomsta bouří z jeho ohromujících veršů. Básník sestoupil do dolů i sám <horník> s kladivem v ruce a poznal bídu rodičů, bratrů a sester, poznal i nelítostné panstvo jak na dolech, tak v hutích.

V. Na Opavsku

Hrabyň vybavila <mu>{básníkovi} zpomínky na dětství. Tu na Opavské straně poměry <[nečit.]>{nebyly by} tak děsivé, kdyby hranice Pruské nebyly národu postrachem a kdyby z Modré strany (barva úřední) nepřicházela posila úkladníkům v rodné zemi.

<Hlu> Hučín

V náčrtech se proměňovala ideová osnova uspořádání vyjádřená v návěstích: R1-Aa – à la pohádky, R2-Aa – à la Holárek (odkazující pravděpodobně ke knize E. Holárka Reflexe z katechismu, Praha, B. Kočí 1901, či Noc, Praha, B. Kočí 1902), R3-Aa – Polnice boží. Na základě této proměny dochází ke změně uspořádání do oddílů a složení sbírky. Básně z návrhů, které zůstaly mimo Aa: z R1-Aa Den Palackého a báseň s titulem Resignace; z R2-Aa Zkazka, Klec, Epigram [= Třetí patron vlasti], Hus [= Mistr Jan Hus], Ligotka Kameralna, Slezské lesy, Koniklec, Střebovský mlýn, Lazy, Dva hrobníci, Kovkop a Křižák z Modré.

Knižní vydání

Vedle hlavní textové linie, která je utvářena posloupností autorizovaných vydání SP počínaje knižním Slezským číslem (A), přes předválečná vydání Spolku českých bibliofilů B1, B2 a B3 (1910–1911), vydání u nakladatele F. V. Pokorného D1–D13 (1919–1949), řadu poválečných vydání v Československém spisovateli E1–E4 (1951–1956) a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění F1–F2 (1954–1957), zařazujeme do následujícího soupisu vydání neautorizovaná, která ovšem ovlivňovala utváření kompozice sbírky – vydání chicagského Literárního kroužku C1 a C2 (1910–1911) a posmrtné vydání u Státního pedagogického nakladatelství P (1958), jež ovšem Bezruč schválil a korigoval.

K tomuto základnímu souboru přiřazujeme další vydání, která jsou z hlediska hlavní linie tradování textu v SP pobočná: vydání označovaná zde G (1918), H (1927), J, K, L (všechna 1937), M a N (obě 1947).

A, s tit. Slezské číslo, bez uvedení autora – Praha, Jan Herben, Knihovnička Času 1903; 84 s., 3000 výt. Obsahuje 32 b., nově zařazeno: Jen jedenkrát, Koniklec, Dva hrobníci, Dědina nad Ostravicí, Pětvald (Z Poremby Dombrovský Petr se dal), Chycený drozd, Paskovské rybníky, Čtenáři veršů a (Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící); celé jsou proti Aa tištěny b. Červený květ a Já. Zachováno rozčlenění na šest oddílů a spojující texty J. Herbena (s. 5, 17, 29, 53, 63, 71); doplněny vysvětlivky (s. 82).

Dochovaly se dvě vrstvy korektur (poprvé o nich srov. D. Šajtar: Prameny Slezských písní, Praha, SPN 1954, s. 169–199):

R1-A – kartáčový obtah s první korekturou, LA PNP, fond P. Bezruč – ke korektuře připojeny stránky 1) z definitivní podoby vydání A obsahující b. Hrabyň, Opava, Hučín, Já, Čtenáři veršů, epilog (Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící), vysvětlení a Herbenův text s tit. Básník; 2) obsah s paginací dle def. podoby vydání A, v němž je ovšem položkami názvů b. zachycen zhruba stav R1-A (nikoli tedy obsah def. podoby vydání A); obsah se odlišuje v paginaci b. Bernard Žár, s. 45 (v korektuře s. 44) a v uvedení oddílu Básník, jenž obsahuje b. Já (s. 67), tyto s. R1-A neobsahuje. Zásahy psány tužkou a perem, pravděpodobně rukou J. Herbena a příp. dalšího zřejmě tiskárenského pracovníka.

R2-A – kartáčový obtah s druhou korekturou, LA PNP, fond Petr Bezruč – 1) titulní list obsahuje podtitul Písně Petra Bezruče (škrtnuto); 2) oddíl Vysvětlení následuje na s. 72 za b. Já; 3) připojen Herbenovou rukou psaný list s instrukcí: „Musejí se přidat dvě stránky ¶ str. 72 odloží se Vysvětlení na stranu 74 ¶ na str. 73 dá se <petitem>{ garmondem} báseň: ¶ *** ¶ Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící. ¶ Co, vypovíš ten útisk nekonečný<?>{,} ¶ jak hraje všemi barvami a vidmy? ¶ Šlechetnými s lidmi ¶ se setkáš v žití – nemáš víc co říci. ¶ Na str. 74. Vysvětlení ¶ Na str. 75. Obsah.“; 4) připojený kartáčový obtah b. Čtenáři veršů s paginací dle def. podoby vydání A (s. 79–80), který náleží do pozdější fáze přípravy vydání A než stav zachycený v R2-A. Zásahy psány tužkou a perem, pravděpodobně rukou J. Herbena a příp. dalšího zřejmě tiskárenského pracovníka.

Podle korespondence a inzerce v Besedách Času (8. 2. 1903) vyšlo vydání A v únoru 1903.

Dochován též exemplář A-R1 určený J. Herbenovi (LA PNP, fond J. Herben), obsahující autorovy opravy.

B1, poprvé s tit. Slezské písně,12 bez uvedení autora – Praha, Spolek českých bibliofilů [únor] 1910 [s vročením 1909]; grafická úprava V. Preissig; 102 s., 500 výt. Tištěno upraveným písmem Arlington na holandském papíru Van Gelder s filigránem Bezruč (s. [5], 21, 31, 47, 67, 83, 95). Obsahuje 45 b., nově zařazeno: Ptení, Plumlov I, Plumlov II, Papírový Mojšl, Pole na horách, Dvě dědiny, Vrbice, Ligotka Kameralna, Žermanice, Sviadnov I, Sviadnov II, Pluh, Krásné Pole, Smrt cézarova a Didus ineptus; vyřazen text: (Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící). Výchozí text A-R (PPB, osobní knihovna Petra Bezruče) – obsahuje autorovy textové úpravy provedené tužkou, škrty doprovodných textů J. Herbena a pro b. Ptení a Plumlov též pokyn, kam mají být v knize zařazeny, dále obsahuje přípisy a poznámky redaktora; výchozí text pro nově zařazené b. Pluh, Dvě dědiny, Ligotka Kameralna, Mladá žena, Pole na horách, Sviadnov I, Vrbice, Žermanice jsou R (v současné době nezvěstné).

Bezručův obsah vydání B1

Dochován Bezručem koncipovaný obsah vydání B1 (LA PNP, fond Petr Bezruč) psaný perem a korigovaný tužkou. Jeho výsledná podoba odpovídá uspořádání vydání B1. Z podstatných změn uvádíme škrt básně Par nobile (zařazené nakonec do Dodatků), která byla v obsahu uvedena za básní 70 000, vepsání básně Smrt cézarova a korektury zachycují proměny titulů básní Rektor Halfar na Kantor Halfar a Paskovské rybníky na Rybníky za Paskovem.

Dochován exemplář B1-R (PPB, Bezručovský archiv) s věnováním od V. Preissiga, obsahující autorovy opravy.

K historii vydání B1, především k podílu V. Preissiga na organizaci vydání, srov. především J. Nováček: Petr Bezruč a čeští bibliofilové, Praha, J. Nováček 1937, a K. Dyrynk: K prvnímu bibliofilskému vydání „Slezských písní“, Praha, K. Dyrynk 1938.

Slezské písně. Dodatky, bez uvedení autora – Praha, Vojtěch Preissig 1910 [s vročením 1909]; 24 s., 1000 výt.

Obsahuje 6 b., zařazeny b. Zem pod horama, Markýz Géro, Par nobile, Ty a já, Den Palackého, Škaredý zjev. Výchozí text: R2 (LA PNP, fond Petr Bezruč).

C1, s tit. Písně Petra Bezruče – Chicago, Literární kroužek, Knihovna Literárního kroužku, sv. 1, 1910; předmluva J. E. Salaba-Vojan, grafická úprava V. Preissig; 114 s., 1000 výt.

Obsahuje 53 b., vřazeny b. z Dodatků (bez oddělení), nově zařazeno: Kovkop a Slezské lesy. Vydání organizoval V. Preissig bez účasti autora; u nově zařazených b. převzato znění z brožury V. Martínka Básnické dílo P. Bezruče (Praha, K. Ločák [1909]).

B2, bez uvedení autora – Praha, Spolek českých bibliofilů, leden 1911; titulní list A. Kašpar; 112 s., 3500 výt. Obsahuje 56 b., do oddílu dodatků (připojených za b. Didus ineptus), jež jsou uvedeny redakční poznámkou: „Až po stránku 88. jsou otištěny básně, jež autor sám v definitivní vydání knihy své pojal. Ostatní jsou básně autorem v knihu nepojaté, zařaděné sem vydavatelem“ (s. 90), z C1 převzat text b. Kovkop a Slezské lesy, nově zařazeny: Žně, Motýl, 1864–1904, v části nákladu údajně zařazena b. Haně Kvapilové (tato položka zůstala uvedena v obsahu), b. po vytištění na autorovo přání vyňata. Doplněny Opravy autorovy (s. 111).

C2, s tit. Písně Petra Bezruče – Chicago, Literární kroužek, Knihovna Literárního kroužku, sv. 3, 1911; předmluva J. E. Salaba-Vojan, grafická úprava V. Preissig; 114 s., 1000 výt.

Obsahuje 55 b., výchozí text C1, proti němu nově zařazeny b. 1864–1904 (s tit. J. S. Macharovi) a b. Haně Kvapilové.

B3, bez uvedení autora – Praha, Spolek českých bibliofilů, červen 1911; 136 s., 4500 výt.

Obsahuje 58 b., výchozí text B2 s autorovými korekturami a doplňky adresovaný redaktoru vydání A. Mackovi B2-R (PPB, Bezručovský archiv), do dodatků (připojených za b. Didus ineptus), jež jsou uvedeny redakční poznámkou: „Až po stránku 104. jsou otištěny básně, jež autor sám v definitivní vydání knihy své pojal. Ostatní jsou básně autorem v knihu nepojaté, zařaděné sem vydavatelem. ¶ Líc vlasti autorovy se změnila, tak vypadala před dobrými 20 lety, kam spadají písně“ (s. 106), nově zařazeny b. Idyla ze mlýna a (Žil jsem jak stepní kůň svobody), v části nákladu údajně b. Haně Kvapilové.

G13 – Jekatěrinburg, Osvětový odbor O. Č. S. N. R. 1918; grafická úprava P. Pištělka; 128 s., 4000 výt. Obsahuje 53 b., výchozí text C1.

K historii vydání srov. např. Petr Pištělka: Jak jsme tiskli Bezručovy Slezské písně v Rusku, in Kniha vzpomínek na Petra Bezruče a jeho dílo, Praha, Vilém Šmidt 1937, s. 58–60.

D1, bez uvedení autora – Brno, Nový lid 1919; 132 s., 4500 výt. Obsahuje 61 b., výchozí text B3; zrušen oddíl dodatků, nově zařazeny b. Dombrová I, Úspěch, Kalina (Nad vodou stojíš, hlavu nachýlenou).

D2, bez uvedení autora – Brno, Nový lid 1920; 132 s., velký formát, 2000 výt. Obsahuje 62 b., výchozí text D1; nově zařazena b. Dombrová II.14

D3, bez uvedení autora – Brno, Nový lid 1920; 144 s., malý formát, 2000 výt. Obsahuje 65 b., výchozí text D2; přeřazena b. Motýl, nově zařazeny b. Sedm Havranů, Lazy, Polská Ostrava.

H – Kladno, S. Klír a F. J. Klír, Zodiak, sv. 2, 1927; ilustrace F. Duša, grafická úprava K. Dyrynk; 162 s., 155 výt. Obsahuje 69 b., výchozí text D3, nově zařazeny b. Kalina (Kde jsi vzala, švarná zdobná), Mohelnice, Kalina (Na hrobech kozáckých, kurhanech, na mohylách), Dvě mohyly.

D4 – Brno, Nový lid, červenec 1928; dřevoryt O. Petr; 180 s., 4000 výt. + 100 výt. bibliofilské vyd. Obsahuje 80 b., výchozí text D3, proti němu nově zařazeno faksimilované motto (Co v srdcích prostých lidí lká) a b. Praga caput regni, Střebovský mlýn, Osud, Oni a my, Labutinka, Nápis na hrob bojovníkův, Hölderlin nad Neckarem, Valčice, Kalina (Kde jsi vzala, švarná zdobná), Mohelnice, Starček, Kaštany, Kalina (Na hrobech kozáckých, kurhanech, na mohylách), Dvě mohyly, Hanys Horehleď. Připojen lístek s opravami.

D5 – Brno, Nový lid, prosinec 1928; dřevoryt O. Petr; 180 s., 3000 výt. + 100 výt. bibliofilské vyd. Obsahuje 80 b., výchozí text D4.

D6 – Brno, Nový lid 1930; dřevoryt O. Petr; 180 s., 5000 výt. Obsahuje 81 b., výchozí text D5, nově zařazena b. Hradec – Podolí.

J – Valašské Meziříčí, Skupina moravských knihomilů 1937; grafická úprava M. Kaláb, frontispis K. Svolinský; 180 s., 200 výt. Obsahuje 83 b., výchozí text (proti vůli autora) vydání D6, kombinované se zněním vydání D7 (dle kartáčových obtahů), podle nějž zařazeny b. Děrné a Beze mne a se mnou, místy s restitucí starších znění.

K historii vydání srov. především B. Beneš Buchlovan: Slezské písně v edici SMK, Bibliofil 14, 1937, s. 146–150, a A. Kučík: Petr Bezruč 1937. Historie jubilejního vydání Slezských písní, Břeclav, A. Kučík 1938.

D7 – Brno, Nový lid 1937; dřevoryt O. Petr; 184 s., 5000 výt. + 400 výt. bibliofilské vyd. Obsahuje 83 b., výchozí text D6, nově zařazeny b. Děrné a Beze mne a se mnou.

K – Praha, Klub zaměstnanců Léčebného fondu 1937; grafická úprava O. Menhart, litografie K. Svolinský; 70 s., 250 výt. Obsahuje 31 b. ve stejném složení jako A (bez členění na oddíly, úvodních textů J. Herbena a b. /Na kmen svůj myslíš hynoucí a tlící/), výchozí text D7.

L, s tit. Petr Bezruč 1937 (v tiráži jako podtitul: Slezské písně) – Břeclav, Alois Kučík 1937; ilustrace a grafická úprava J. Dobrovolský a V. Chlanda; 282 s., 400 výt. Obsahuje 83 b., výchozí text D7, odlišné uspořádání, vyřazeny b. Michalkovice a Beze mne a se mnou. Připojeny b. Nový mlýn, Druhý břeh a *** (Nech po městě, nech venku sám) – pouze v tomto vyd.

K historii vydání a mj. též k důvodům pro odlišné uspořádání srov. A. Kučík: Petr Bezruč 1937. Historie jubilejního vydání Slezských písní, Břeclav, A. Kučík 1938.

D8 – Brno, Nový lid 1938; dřevoryt O. Petr; 188 s., 500 výt. Obsahuje 86 b., výchozí text D7, nově zařazeny b. Melč, Pětvald II, Dragon Hanys Blendovský.

M – Londýn, Kroužek Slezanů 1944; předmluva sign. Dš. [= ?], grafická úprava V. Fanderlík; 70 s., 500 výt. Obsahuje 50 b., výchozí text pro část b. C2 doplněný o b. z vyd. D6, obsah: Červený květ, 70.000, Bernard Žár, Dvě mohyly, Úspěch, Hradec – Podolí, Jedna melodie, Setkání, Já, Den Palackého, Kdo na moje místo?, Dědina nad Ostravicí, Kantor Halfar, Ty a já, Polská Ostrava, Hanys Horehleď, Maryčka Magdónova, Koniklec, Jen jedenkrát, Kalina II, Kyjov, Hanácká ves, Ptení, Plumlov I, Plumlov II, Národní maškaráda, Papírový Mojšl, Ondráš, Návrat, Dva hrobníci, Pole na horách, Chycený drozd, Sviadnov, Rybníky za Paskovem, Kovkop, Z Ostravy do Těšína, Hrabyň, Pluh, Krásné Pole, Smrt cézarova, Markýz Gero, Par nobile, Střebovský mlýn, Žně, Mohelnice, Škaredý zjev, Čtenáři veršů, Didus ineptus, Haně Kvapilové, J. S. Macharovi.

K historii vydání srov. např. Oldřich Večerek: Válečné vydání Slezských písní v Anglii r. 1940, in Petru Bezručovi. Slezský sborník k osmdesátinám, ed. B. Sobotík, Opava, Společnost Petra Bezruče, prosinec 1947, s. 80–83.

D9 – Brno, Nový lid, březen 1946; linoryt F. Duša; 190 s., 5000 výt. Obsahuje 86 b., výchozí text D8, nově zařazena b. Pyšný Janek, v tomto vyd. vypuštěna b. Kalina (Na hrobech kozáckých, kurhanech, na mohylách).

D10 – Brno, Nový lid, červenec 1946; linoryt F. Duša; 188 s., 15 000 výt. Obsahuje 87 b., výchozí text D9, znovu zařazena b. Kalina (Na hrobech kozáckých, kurhanech, na mohylách).

N – České Budějovice, Družstevní práce, leden 1947; dřevoryty K. Štěch; 186 s., 400 výt. Obsahuje 87 b., výchozí text D10.

D11 – Brno, Nový lid, srpen 1947; frontispis F. Duša; 188 s., 5000 výt. Obsahuje 87 b., výchozí text D10.

D12 – Brno, Nový lid, prosinec 1947; frontispis F. Duša; 188 s., 5000 výt. Obsahuje 87 b., výchozí text D11.

D13 – Brno, Nový lid, květen 1949; frontispis F. Duša; 188 s., 10 000 výt. Obsahuje 87 b., výchozí text D12.

E1 – Praha, Československý spisovatel 1951; grafická úprava O. Menhart; 190 s., 19 500 výt. + 20 750 dotisk. Obsahuje 89 b., výchozí text D13, nově zařazeny b. Domaslovice a Souputnice.

E2 – Praha, Československý spisovatel 1951; bibliofilské vydání; dřevoryty B. Lacina, grafická úprava O. Menhart; 190 s., 500 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text E1.

E3 – Praha, Československý spisovatel 1952; grafická úprava O. Menhart; 188 s., 50 000 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text E2.

E4 – Praha, Československý spisovatel 1953; grafická úprava O. Menhart; 188 s., 20 000 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text E3.

F1 – Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, edice Skvosty, sv. 4, 1954; dřevoryty B. Lacina, grafická úprava O. Menhart; 196 s., 20 400 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text E4.

K historii vydání srov. Petr Bezruč píše nakladatelství, ed. V. Justl (Praha, SNKLHU 1959).

E5 – Praha, Československý spisovatel 1956; grafická úprava O. Menhart; 188 s., 15 000 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text F1.

F2 – Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, edice Skvosty, sv. 4, 1957; dřevoryty B. Lacina, grafická úprava O. Menhart; 196 s., 10 000 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text E4.

K historii vydání srov. Petr Bezruč píše nakladatelství, ed. V. Justl (Praha, SNKLHU 1959).

P – Praha, Státní pedagogické nakladatelství, Mimočítanková četba, 1958; doslov a redakční vysvětlivky A. Sivek, ediční příprava D. Šajtar; grafická úprava A. Stehno; 212 s., 50 000 výt. Obsahuje 89 b., výchozí text F2. Posmrtné vydání bylo autorem ještě korigováno a jeho úpravy byly schváleny.

K historii vydání srov. Jak nám psal Petr Bezruč, ed. B. Balajka (Praha, SPN 1967).

V širší perspektivě náleží mezi prameny SP i výbory obsahující b. ze SP. Srov. např.:

Slezské číslo I–VI (1931), ke IV. schůzce moravských bibliofilů v pěti samostatně vypravených svazcích: I. oddíl Básník v cizině, Skupina kroměřížských knihomilů; dřevoryty Karel Minář; II. oddíl Návrat do vlasti; dřevoryty Ruda Kubíček; III. oddíl Putování Těšínskem, hraničtí knihomilové Josef Hladký, Stanislav Stejskal a Vladimír Stejskal; úprava Karel Svolinský; IV. oddíl Mezi kovkopy, V. Martínek, A. Jiráček a O. Štěpánek; iniciály Vladimír Kristin; V. a VI. oddíl Na Opavsku a Básník; dřevoryty M. Mrkvičková-Hlobilová; nestránkováno, 155 výt.; výchozí text D5.

Verše, Jindřichův Hradec, Gustav Erhart, září 1937; 50 s., 300 výt.

Zpěvy o zemi slunečné, úvod V. Stratil, Břeclav, Slovácká edice v Břeclavi, sv. 1, 1947; 82 s., 5000 výt.

Petr Bezruč. Výbor ze Slezských písní, úvod a výběr R. Fuchs, Londýn, Čechoslovák 1942; 62 s., náklad nezjištěn.

Rukopisy Petra Bezruče z let 1899–1900, ed. O. Králík, Olomouc, Palackého univerzita 1950; 160 s., 2000 výt.

Písně 1899–1900, ed. O. Králík, Praha, Československý spisovatel 1953; 142 s., 1000 výt.; výchozí text R.

Posmrtná vydání:

Slezské písně – Stužkonoska modrá, ed. B. Štorek, doslov V. Závada, Praha, SNKLHU, Národní knihovna, sv. 62, 1960; 196 s., 15 000 výt.

Slezské písně podle rukopisů, edd. O. Králík a V. Ficek, Opava, Památník Petra Bezruče 1963; 180 s., 800 výt.

Básně, edd. M. Červenka a B. Štorek, úvod V. Závada, grafická úprava V. Fuka, Praha, Československý spisovatel 1964; 184 s., 11 300 výt. (neobsahuje celek SP).

Slezské písně Petra Bezruče. Historický vývoj textu, edd. V. Ficek, O. Králík a L. Pallas, grafická úprava J. Rusek, Ostrava, Profil 1967; 272 s., 2000 výt.

Slezské písně, edd. M. Červenka a B. Štorek; ilustrace B. Kopecký, grafická úprava O. Hlavsa, Praha, Odeon 1967; 160 s., 10 000 výt.

Slezské písně, úvod a poznámky F. Buriánek, kresba R. Klimovič, Praha, Československý spisovatel, Slunovrat, Básnická řada, sv. 5, 1974; 160 s., 18 000 výt.

Slezské písně, úvod a poznámky F. Buriánek, kresba R. Klimovič, Praha, Československý spisovatel, Slunovrat, Básnická řada, sv. 5, 1977; 160 s., 14 000 výt.

Jen jedenkrát: Zásilky Času 1899–1914, ed. M. Červenka (pod jménem V. Macury), Praha, Československý spisovatel, Klub přátel poezie, 1980; 188 s., 15 000 výt. (neobsahuje celek SP).

Slezské písně, doslov J. Holý, grafická úprava M. Jaroš, Praha, Československý spisovatel 1985; 176 s., 20 000 výt.

Slezské písně, doslov J. Holý, grafická úprava M. Jaroš, Praha, Československý spisovatel 1989; 176 s., 7500 výt.

Slezské písně, edd. Z. Pfefferová, D. Pfefferová, V. Pfeffer, I. Augustin a R. Mališka, grafická úprava V. Komárek, Opava, AVE Centrum 1999; 120 s., 500 výt.

Slezské písně, grafická úprava I. Štrouf, Brno, Doplněk 2003; 176 s., 2000 výt.

Slezské číslo, edd. Z. Pfefferová, D. Pfefferová a V. Pfeffer, výtvarný doprovod J. Klápště, grafická úprava Z. Pfefferová, J. Fogl, R. Mališka, Opava, Bobr 2003; 78 s., 350 výt.

Slezské písně, edd. M. Kosák a J. Flaišman ve spolupráci s K. Merthovou, grafická úprava M. Jelenová, Praha, ÚČL AV ČR — Akropolis, Kritická hybridní edice, sv. 3, únor 2016 [s vročením 2014]; 184 s., 1000 výt.

Slezské písně, edd. M. Klézlová, L. Rychtářová, M. Kosák a J. Flaišman, grafická úprava J. Šerých, ilustrace D. Adamec, T. Alfery, D. Balabán, K. Balcar, Benda, J. Bolf, D. Böhm, V. Bromová, M. Cais, T. Císařovský, J. Czesaný, J. Černický, D. David, J. David, S. Diviš, Ei, J. Franta, I. Friessová Staneva, M. Froulík, J. Gemrot, E. Halberštát, V. Holcová, J. Hošek, A. Hošková, V. Houdek, A. Hudeček, M. Huptych, M. Chloupa, M. Chromý, B. Jirků, A. Josefy, R. Josková Jedličková, D. Kalika (Kakalík), J. Karpíšek, L. Klodová, V. Kokolia, I. Korpaczewski, V. Landa, Z. Linhart, M. Mainer, J. Matějů, M. Meduna, S. Milkov, I. Mrázková, M. Nesázal, P. Nikl, B. Orlická, I. Ouhel, E. Ovčáček, M. Pěchouček, J. Petrbok, I. Pilařová, O. Placht, H. Puchová, L. Rathouský, P. Romanov, J. Ruchařová Kahounová, T. Říčanová, Z. Sedlecký, F. Skála, V. Skrepl, L. Smejkalová, T. Smetana, V. Sokol, J. Sopko, V. Stratil, A. Střížek, J. Surůvka, K. Szanyi, J. Šárová, J. Šerých, P. Šmíd, H. Šmídová, J. Špaňhel, A. Štech, J. Tomáš, Z. Trs, F. Turek, T. Vaněk, M. Vaňková, J. Vičar, Opava, Slezské zemské muzeum, Památník Petra Bezruče 2017; 247 s., 1000 výt.

Naše knižní vydání sbírky s digitální edicí SP zveřejněnou na internetu je v pořadí 46., pokud počítáme všechna doložená vydání (tedy mimo vydání jediného výtisku Praha, K. Zink 1938) sbírky, jež od vydání B1, kdy se objevil název sbírky, nese titul Slezské písně.

III. Ediční zpracování

Digitální edice SP prezentuje plné znění všech textologicky relevantních rukopisných (dohotovených i náčrtových) a tištěných variant a přistupuje k nim jako k rovnohodnotným. Varianty prezentuje v chronologickém uspořádání v diplomatickém přepisu, jenž je v případě rukopisů (a přípravných tisků či výtisků s autorovými korekturami) doplněn faksimilní podobou a transkripcí. Básně SP jsou opatřeny aparátem soustředěným v záložce s titulem Historie textu.

Uspořádání edice

Texty jsou přednostně seřazeny abecedně podle názvu. Dále je možné řadit texty podle:

– data, chronologie odpovídá datu prvního zveřejnění textu tiskem,

– vydání, tj. podle jednotlivých knižních vydání SP,

– incipitů, tj. abecedně podle znění prvního verše.

Diplomatické znění

Prameny textu jsou zde publikovány v diplomatickém znění. U rukopisů, autorem korigovaných výtisků a korektur, jež zaznamenal podle pokynů autora redaktor, je v diplomatickém přepisu podána geneticky poslední vrstva. V případě autorových rukopisů, v nichž provedl vlastní úpravy redaktor, prezentujeme diplomaticky poslední autorskou vrstvu úprav (redakční zásahy jsou zaznamenány v transkripci rukopisu a v kritickém aparátu). Diplomatický způsob podání zachovává v co největší míře formální, jazykovou, resp. pravopisnou podobu původního textu, a to včetně chyb psaní a tisku či dalších porušení. Z technických důvodů je sjednocen typ zvýraznění textu a odstraněno odsazení textu – b. 1864–1904, v. 15; Hučín, v. 1, 8, 15, 22 ve verzích A, R1-A a R2-A; Já, v. 21 a 49 ve verzích Č1, A a R1-A; Krásné Pole, v. 43; Mohelnice, v. 19; Smrt cézarova, v. 28. Z důvodu další kritické práce s textem nepřistupujeme ovšem k textu mechanicky: nepromítáme přímo konce tiskových stran do hranic strofického členění a též zatahujeme verše zalomené z důvodu šířky sazby (srov. např. v básni Opava, kde jsou ve vydání B1 zalomeny v. 2 a 3, v diplomatickém otisku vydání B1 verše zatahujeme, ovšem ve vydání B2, které interpretovalo chybně text B1 zalomení řádků ponecháváme, jedná se o chybu vydání B2). V rámci diplomatického přepisu jsou zveřejněny i autorské vysvětlivky a poznámky, na něž v rukopisech a otiscích odkazují asterisky.

Faksimile

Rukopisy, příp. textologicky relevantní opisy autorových rukopisů, přípravné tisky a výtisky s autorovými korekturami prezentujeme v obrazové podobě. Cílem editorů bylo vycházet pokud možno z originálů rukopisů, nicméně v případě rukopisu básně Haně Kvapilové a prvního rukopis básně Nápis na hrob bojovníkův jsme mohli kopii pořídit pouze ze starších fotokopií.

Transkripce

Transkripce rukopisu se přičleňuje k faksimilní podobě rukopisu. Transkripce zaznamenává původní textovou podobu dochovaných dokumentů, tzn. včetně dalších textů zapsaných autorem či jinými osobami, včetně chyb psaní i chyb pravopisných. Zvolený způsob přepisu registruje pomocí barev jednotlivé vrstvy zápisu, pokud se manifestují použitím odlišných psacích prostředků. Z technických důvodů nezachycuje graficky rozmístění a orientaci textu na straně.

Transkripce využívá následujícího souboru značek a jejich kombinací:

<aaa> – škrtnuté místo

{aaa} – nový text, tj. přípisek, vsuvka, nahrazení atd.

<aaa>{bbb} – přepis, tj. přes přeškrtnutý úsek textu je vepsán text nový

[aaa] – nejisté čtení

[*] – počet nečitelných slov

[nečit.] – nečitelný úsek textu v případě, že není možno stanovit počet slov

↕aaa↕ – nezapojený text, tj. úsek textu, který se nachází na stejné straně s editovaným textem, má s ním buď volnou souvislost, ale nevztahuje se bezprostředně k určitému místu, nebo s ním souvislost nemá žádnou

pozn.: Tato značka je nutná z důvodu omezených možností zvoleného média, na rozdíl od grafického řešení tisku neumožňuje obrazovka proporční rozmístění transkripce.

[sloupec 1|sloupec 2] – značení předělů sloupců na straně rukopisu

Použití barev v transkripčním systému:

černá – základní rovina

modrá a další škála barev – odlišné psací náčiní proti základní vrstvě

červená – neautorské zásahy

Ediční aparát – Historie textu

V prvním oddílu nazvaném Přehled dochovaných verzí shrnuje bibliografické údaje k danému textu a uvádí základní informace o jeho historii, v oddílu s tit. Vývoj textu přináší různočtení.

Přehled dochovaných verzí

Tento oddíl aparátu soustřeďuje základní přehled o historii textu, tj. o počtu dochovaných rukopisů, časopiseckých otiscích a o vydání SP, v němž byla báseň poprvé tištěna, příp. další podstatné informace (cenzurou zabavený otisk, vypuštění ze sbírky atd.). Použité zkratky viz soupis na horní řadě záložek edice (vedle ediční poznámky).

V následujících částech tohoto oddílu se uvádějí eventuální další informace k historii textu. Především se jedná o údaje o jiných pramenech textu (následné přetisky), či o dnes nezvěstných rukopisech a časopiseckých otiscích, které se nepodařilo dohledat. Pokračují informace k historii textu, jež se opírají především o korespondenci P. Bezruče s vydavateli básní SP – s J. Herbenem, V. Preissigem, A. Mackem, F. V. Pokorným, redakcí SNKLHU a SPN.

Citace se opírají o edice korespondence (viz výše), jejichž znění kontrolujeme pokud možno podle originálů, či přímo o originály: netištěné dopisy J. Herbena P. Bezručovi (z 18. 9. 1901 a 19. 8. 1903) a V. Preissiga, či Bezručovy dopisy F. V. Pokornému, které citujeme podle originálů v PPB, Opava, Bezručovský archiv.

Vývoj textu

Kritický aparát zpracovaný formou synoptického záznamu různočtení soustředí v chronologickém pořadí veškeré varianty autorových básnických textů a básnických překladů. U veršovaných textů řádek výpisu obsahuje: 1. označení pořadí verše arabskou číslicí, či písmennou značku pro název (N) nebo podtitul (P), 2. následuje znění veršového řádku, 3. na jeho konci je připojen identifikátor varianty (R, Č...). Změny v rámci jedné verze, tj. v rukopisech a autorovou rukou korigovaných otiscích, jsou dle předpokládané chronologie vyznačeny písmenným indexy v abecedním pořadí (Ra, Rb, Rc...).

Další použité značky:

/ – Veršové členění. Využívá se pouze v případě, že došlo mezi variantami ke změně.

// – Strofické členění. Využívá se pouze v případě, že došlo mezi variantami ke změně.

← – Kompoziční změna, přesun verše na dané místo v textu.

→ – Kompoziční změna, přesun verše na odlišné místo v textu.

Ø – Nepřítomnost či škrt daného verše.

[] – Nejisté čtení.

Další otisky

V této části aparátu jsou soustředěny bibliografické údaje o posmrtných vydáních SP. Registrovány nejsou časopisecké přetisky následující po knižním zveřejnění za života autora ani časopisecké přetisky posmrtné, zachyceny nejsou ani přetisky v učebnicích či široce pojatých antologiích.

IV. Literatura

Adamus, Alois: Po stopách Slezských písní Petra Bezruče, Brno, Moravské kolo spisovatelů 1927.

Beneš Buchlovan, Bedřich: Slezské písně v edici SMK, Bibliofil 14, 1937, s. 146–150.

Červenka, Miroslav: Hlavním argumentem návrhu... ([1960], uloženo v pozůstalosti Miroslava Červenky v LA PNP).

Červenka, Miroslav: Jak vydávat Bezručovy Slezské písně, Literární noviny 9, 1960, 26. 11., č. 48, s. 6, signováno Mič

Červenka, Miroslav: Vývoj Slezských písní po stránce stylistické. Teze. ([1962], uloženo v pozůstalosti Miroslava Červenky v LA PNP); knižně in: Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie, Praha, ÚČL AV ČR 2010, s. 266–273.

Červenka, Miroslav: Vážení přítomní... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 27–33.

Červenka, Miroslav: Situace na konferenci... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 104–106.

Červenka, Miroslav: Petr Bezruč píše Janu Herbenovi. In: Petr Bezruč: Jen jedenkrát. Zásilky Času 1899–1914, Praha, Československý spisovatel 1980, s. 167–179; signováno Vladimír Macura.

Červenka, Miroslav – Štorek, Břetislav: Slezské písně jako problém ediční, Literárněvědný sborník Památníku P. Bezruče v Opavě 1, 1966, s. 106–146; též knižně in M. Č.: Textologické studie, Praha, ÚČL AV ČR 2009, s. 9–62.

Červenka, Miroslav – Štorek, Břetislav: Doslov vydavatelů, in: Bezruč, Petr: Básně, Praha, ČS 1964, s. 166–179.

Červenka, Miroslav – Štorek, Břetislav: Poznámka vydavatelů, in: Bezruč, Petr: Slezské písně, edd. Miroslav Červenka a Břetislav Štorek, Praha, Odeon 1967, s. 153–156.

Červenka, Miroslav – Štorek, Břetislav: O soudobý text Slezských písní, Česká literatura 16, 1968, č. 6, únor 1969, s. 704–707.

[Červenka, Miroslav] – Štorek, Břetislav: Listy Petra Bezruče Janu Herbenovi, Časopis Moravského muzea 63, 1978, s. 119–124; signováno Břetislav Štorek.

Doporučení pro Památník Petra Bezruče, Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 124–125.

Dvořák, Jaromír: O přípravách vědeckého vydání Slezských písní, Stráž lidu 43, 1963, č. 71, 6. 9., s. 3.

Dvořák, Jaromír: Tak jako v rozmanitých oblastech... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 33–37.

Dvořák, Jaromír: Edice Slezských písní, Časopis Slezského muzea B, XIII, 1964, s. 201–203.

Ficek, Viktor: Změny v textu Slezských písní, Slezský sborník 50, 1950, č. 3, listopad, s. 389–442.

Ficek, Viktor: Markýz Géro a vznik Slezských písní, Listy Památníku Petra Bezruče 1956, č. 3, 30. 12., s. 1–4.

Ficek, Viktor: Porady o textu Slezských písní, Listy Památníku Petra Bezruče – nová řada, 1961, č. 8, 28. 12., s. 6, signováno -ce-

Ficek, Viktor: Popis rukopisů Slezských písní, Zprávy Slezského ústavu ČSAV v Opavě 1963, č. 125 A, září, s. 1–12.

Ficek, Viktor: Chtěl bych... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 38–41.

Ficek, Viktor – Kučík, Alois: Bibliografie Petra Bezruče. I. Dílo, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1953.

Ficek, Viktor – Kučík, Alois: Bibliografie Petra Bezruče. II. Literatura o životě a díle Petra Bezruče, Ostrava, Krajské nakladatelství 1958.

Ficek, Viktor – Králík, Oldřich – Pallas, Ladislav: Ediční zásady, in: Slezské písně Petra Bezruče. Historický vývoj textu, Ostrava, Profil 1967, s. 66–73.

Frýdecký, František: Dílo Petra Bezruče. Studie bibliografické a statistické. Díl I. , Praha – Nový Bydžov, Jan Drašner – Fr. Peřina 1936.

Herben, Ivan: Zrození básníka, Praha, ELK 1937.

Herben, Jan: Kniha vzpomínek, Praha, Družstevní práce 1935.

Justl, Vladimír: Jde o text Slezských písní (1963, strojopis, uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP).

Justl, Vladimír: Dosavadní průběh jednání..., Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 101–103.

Kosák, Michal: Cenzura a autocenzura Slezských písní Petra Bezruče. Editologické poznámky, in Cenzura v literatuře a umění střední Evropy, ed. J. Hrabal, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 2014, s. 104–117.

Kosák, Michal: S použitím kalendáře. K bezručovské textologii Oldřicha Králíka, Praha, Univerzita Karlova 2013.

Kosák, Michal – Flaišman, Jiří: Na okraj příručky Editor a text, in: Editor a text, Praha, Paseka 2006, s. 157–173.

Kosák, Michal – Flaišman, Jiří: Podoby textologie, Praha, ÚČL AV ČR 2010.

Kosák, Michal – Flaišman, Jiří: Současné perspektivy textologické a ediční problematiky Slezských písní Petra Bezruče, Slovenská literatúra 59, 2012, č. 5, s. 428–437.

Králík, Oldřich: O charakter Bezručova díla, in: Pět studií o Petru Bezručovi (Olomouc, Univerzitní fond 1947), s. 29–144.

Králík, Oldřich: O smysl předposlední strofy Bezručovy Ostravy, List Sdružení moravských spisovatelů 2, 1947–1948, č. 3–4, leden 1948, s. 18.

Králík, Oldřich: Chronologie a text Slezských písní, Slovo a slovesnost 10, 1947–1948, č. 3, 11. 2. 1948, s. 158–170.

Králík, Oldřich: K historii Slezských písní, Slezský sborník 46, č. 1, březen 1948, s. 36–47.

Králík, Oldřich: Ke vzniku Slezských písní, in: Rukopisy Petra Bezruče z let 1899 a 1900, ed. Oldřich Králík, Olomouc, Palackého univerzita 1950, s. 125–146.

Králík, Oldřich: Úkoly bádání o Petru Bezručovi, Slezský sborník 48, č. 1, duben 1950, s. 74–78.

Králík, Oldřich: Kompozice Slezských písní, Slezský sborník 50, č. 3, listopad 1952, s. 376–388.

Králík, Oldřich: Ještě jednou k historii Slezských písní, Slezský sborník 51, č. 2, září 1953, s. 145–172.

Králík, Oldřich: Poznámka pro čtenáře, in: Petr Bezruč: Písně 1899–1900, ed. Oldřich Králík Praha, Československý spisovatel 1953, s. 139–144.

Králík, Oldřich: Kapitoly o Slezských písních, Ostrava, Krajské nakladatelství 1957.

Králík, Oldřich: Problémy bádání o Slezských písních, Slezský sborník 55, 1957, č. 3, s. 305–316.

Králík, Oldřich: Text slezských písní... (dat. 3. 6. 1960, uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP).

Králík, Oldřich: Kompozice Slezských písní... (nedat., uloženo v pozůstalosti Miroslava Červenky v LA PNP); knižně in: Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s. 237–258.

Králík, Oldřich: O podobu SP. (dat. 18. 10. 1960, uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP).

Králík, Oldřich: K textu o kompozici Slezských písní (dat. 30. 8. 1961, uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP).

Králík, Oldřich: Vznik Slezských písní, Listy Památníku Petra Bezruče – nová řada, č. 8, 1961, 28. 12., s. 1–10.

Králík, Oldřich: Co udělal Petr Bezruč se Slezskými písněmi? (nedat., uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP); knižně in: Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s 281–286.

Králík, Oldřich: Text Slezských písní, Ostrava, Krajské nakladatelství 1963.

Králík, Oldřich: Dvojí textologické pojetí Slezských písní (30. 5. 1963, uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP); knižně in: Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s 287–296.

Králík, Oldřich: Vážené shromáždění..., Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 21–26.

Králík, Oldřich: Velice vítám... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 81–91.

Králík, Oldřich: Maryčka Magdónova a Jan Herben, Slezský sborník 62, 1964, č. 1, 20. 2., s. 42–47.

Králík, Oldřich: Dvě poznámky o Slezských písních, Slezský sborník 62, 1964, č. 4, 15. 11., s. 527–532.

Králík, Oldřich: Trápení se Smilem z Rolničky, Slezský sborník 64, 1966, č. 1, 25. 2., s. 60–69.

Králík, Oldřich: Příspěvky k historii textu Slezských písní, Slezský sborník 64, 1966, č. 4, 30. 11., s. 480–487.

Králík, Oldřich: Slezské písně a jejich vývoj, in: Petr Bezruč: Slezské písně Petra Bezruče. Historický vývoj textu, edd. Oldřich Králík, Viktor Ficek, Ladislav Pallas, Ostrava, Profil 1967, s. 7–65.

Králík, Oldřich: Kanonický text Slezských písní, Slezský sborník 66, 1968, č. 2, 12. 5., s. 236–252.

Králík, Oldřich: Kdo zatemňuje situaci kolem textu Slezských písní, Slezský sborník 67, 1969, č. 3, 15. 9., s. 401–407.

Králík, Oldřich: Kapitoly o Petru Bezručovi, Ostrava, Profil 1978.

Králík, Oldřich – Ficek, Viktor: Úvod, in: Petr Bezruč: Slezské písně podle rukopisů, edd. Oldřich Králík, Viktor Ficek, Opava, Památník Petra Bezruče 1963, s. 5–11.

Krecar, Jarmil: Editio princeps Slezského čísla, Vitrinka 7, 1929, s. 56; signováno Kr.

Martínek, Vojtěch: Petr Bezruč. Literární studie, Moravská Ostrava, A. Perout 1917.

Martínek, Vojtěch: Petr Bezruč, Moravská Ostrava, A. Perout 1924.

Opelík, Jiří: Slezské písně – samozřejmost nebo problém?, Kulturní tvorba 1, 1963, č. 36, 5. 9., s. 5.

Opelík, Jiří: Zkusil bych...: Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 72–74.

Opelík, Jiří: Kompozice Slezských písní, Slezský sborník 62, 1964, č. 2, květen, s. 200–206.

Pallas, Ladislav: O definitivní text Slezských písní, Červený květ 6, 1960, č. 1, s. 26.

Pallas, Ladislav: Konference o textu Slezských písní, Slezský sborník 59, 1961, č. 1, 15. 2., s. 137–139.

Pallas, Ladislav: Dosavadní diskusní příspěvky... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 99–101.

Pallas, Ladislav – Dvořák, Jaromír: Konference o textu Slezských písní, Zprávy Slezského ústavu ČSAV v Opavě, č. 126 A, říjen 1963, 9 s.

Pešat, Zdeněk: Poetika Slezských písní, in týž: Tři podoby literární vědy, Praha, Torst 1998, s. 125–147.

Procházka, Jaroslav: Křivý úsměv čtenářský, aneb: Pod svícnem bývá tma, Zprávy Spolku českých bibliofilů 1956, č. 2/3, 8. června, s. 19–21.

Smolka, Zdeněk: Básník mezi legendami, mýtem a realitou. Kapitoly z literatury o Petru Bezručovi, Ostrava, Ústav pro regionální studia OU a Tilia 2002.

Smolka, Zdeněk: Petr Bezruč plný záhad, Petr Bezruč bard prvý, co promluvil, ed. Zdeněk Smolka, Ostrava, Ostravská univerzita 2018, s. 18–34.

Šajtar, Drahomír: Prameny Slezských písní, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1954.

Šajtar, Drahomír: Bezručova balada Pole na horách, Slezský sborník 52, 1954, č. 1/2, s. 196–210.

Šalda, František Xaver: O básnické autostylizaci, zvláště u Bezruče, Slovo a slovesnost 1, 1935, č. 1, s. 13–28.

Šedivec, Vít [= Ladislav Vašek]: Z kroniky rodu Bezručova, Brno, Pokorný a spol. 1937.

Šedivec, Vít [= Ladislav Vašek]: Z kroniky rodu Bezručova II. , Brno, Pokorný a spol. 1938.

Šedivec, Vít [= Ladislav Vašek]: Zrod Slezských písní. Z kroniky rodu Bezručova III. , Brno, Pokorný a spol. 1948.

Štorek, Břetislav: Vydavatelské poznámky, in: Bezruč, Petr: Slezské písně – Stužkonoska modrá, Praha, SNKLHU 1960, s. 171–172.

Štorek, Břetislav: Slezské písně jako problém textologický a ediční. Teze. (nedat., uloženo v pozůstalosti Oldřicha Králíka v LA PNP); knižně in: Michal Kosák – Jiří Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s 273–281.

Štorek, Břetislav: Referátu, který jsme... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 75–77.

Urbanec, Jiří: Četba Petra Bezruče do vzniku Slezských písní, Časopis Slezského muzea, série B – vědy historické, roč. XIII, 1964, č. 2, s. 167–181.

Urbanec, Jiří: Petr Bezruč – Vladimír Vašek 1904–1928. Základní životopisná fakta, Ostrava, Profil, 1989.

Vavřík, Zdeněk: Vladimír Vašek, ničitel, Listy pro umění a kritiku 5, 1937, s. 486–487; signováno Jan Uvíra.

Veselý, Antonín: Bard. Pokus o novou klasifikaci Petra Bezruče, Česká revue 1910–1911, č. 11, srpen 1910, s. 680–687.

Veselý, Antonín: Bard, in týž: Z literárního alba, Praha, Šolc a Šimáček 1923, s. 100–118.

Vodička, Felix: Památník Petra Bezruče... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 42–51.

Vodička, Felix: Myslím, že nemůže být... Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, Opava, Památník Petra Bezruče 1964, s. 117–121.

Vodička, Felix: Identita Slezských písní. K otázce kanonizovaného čtenářského vydání jejich textu, Česká literatura 13, 1965, č. 1, leden, s. 51–61.

Závodský, Artur: Ke genezi některých Bezručových básní, Slezský sborník 50, 1952, č. 3, listopad, s. 443–450; též in týž: V blízkosti básníka. Jedenáct studií o Petru Bezručovi, Brno, Univerzita J. E. Purkyně 1977, s. 27–45.

 

Za pomoc při přípravě edice děkujeme Lucii Bartochové, Jiřímu Brabcovi, Marii Dokoupilové, Anie Gnot, Małgorzate Gorczyńské, Boženě Kovářové, Haně Kraflové, Tereze Novákové, Jiřímu Opelíkovi, Tomáši Pavlíčkovi, Danielu Řehákovi, Jakubu Říhovi, Adrianě Semlové, Jakubu Sichálkovi, Zdeňku Smolkovi, Jaromíru Steklíkovi, Josefu Šerkovi, Jiřímu Šílovi a Michaelu Špiritovi.

Poznámky:

1) P. Bezruč: Slezské písně, ed. B. Štorek (Praha, SNKLHU 1960) a P. Bezruč: Básně, edd. B. Štorek a M. Červenka (Praha, Československý spisovatel 1964). zpět k textu

2) Srov. k tomu např. Z. Smolka: Básník mezi legendami, mýtem a realitou. Kapitoly z literatury o Petru Bezručovi (Ostrava, Ústav pro regionální studia OU a Tilia 2002), M. Kosák a J. Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s. 79–106, či M. Kosák: S použitím kalendáře. K bezručovské textologii Oldřicha Králíka (Praha, FF UK 2013). zpět k textu

3) Srov. Konference o textu Slezských písní v Opavě 10. a 11. září 1963, red. J. Urbanec (Opava, Památník Petra Bezruče 1964). zpět k textu

4) Srov. hlavně Rukopisy Petra Bezruče z let 1899 a 1900, ed. O. Králík (Olomouc, Palackého univerzita 1950), P. Bezruč: Písně 1899–1900, ed. O. Králík (Praha, Československý spisovatel 1953) a P. Bezruč: Slezské písně podle rukopisů, edd. O. Králík a V. Ficek (Opava, Památník Petra Bezruče 1963). zpět k textu

5) Srov. především Gruňský návrh z r. 1960, knižně in M. Kosák a J. Flaišman: Podoby textologie (Praha, ÚČL AV ČR 2010), s. 237–258 a komentář na s. 342–349. zpět k textu

6) Oldřich Králík: Slezské písně a jejich vývoj, in P. Bezruč: Slezské písně. Historický vývoj textu, edd. V. Ficek, O. Králík, L. Pallas (Ostrava, Profil 1967), s. 8. zpět k textu

7) Konkrétně např. vydání Literárního kroužku v Chicagu s titulem Písně Petra Bezruče z r. 1910 (C1), které v případě básně Kovkop přejímá text z brožury Vojtěcha Martínka Básnické dílo P. Bezruče (Praha, Karel Ločák 1909), s. 18–19, u něhož znění vychází z neautorizovaného časopiseckého otisku v Besedách Ostravského deníku (Ostravský deník 4, 1904, č. 35, Besedy Ostravského deníku 2, 13. 2. 1904, s. 6) či přímo z opisu Adolfa Kubise (Památník Petra Bezruče v Opavě, Bezručovský archiv), který si nepřesně přepsal text Bezručovy básně u Jana Herbena buď z básníkova rukopisu, nebo spíše, jak předpokládal O. Králík, z Herbenova opisu básně, je z hlediska přímého podílu na vývojové linii SP relevantnější nežli například korektury a celé verše vepsané do exempláře Slezského čísla, jejž básník zaslal na památku Janu Herbenovi (LA PNP, fond J. Herben). Tyto vpisky totiž již dále nevstupovaly do vydavatelské linie Bezručovy sbírky (Herben se po vydání knižního Slezského čísla již vydávání Bezručovy sbírky neúčastní), a tvoří tedy vedlejší a slepou větev vývoje textu SP. zpět k textu

8) Tato edice, zahrnující ve většině jen rukopisy básní z tzv. jádra, má ovšem některé nedostatky vyplývající ze zvolené reprodukční techniky – úpravu formátu rukopisů, černobílou reprodukci, jež nedovoluje identifikovat různé psací náčiní, a v neposlední řadě například vypadnutí 9. verše v básni Z Ostravy do Těšína (s. 80). Edice obsahuje faksimile básní Den Palackého, Škaredý zjev, Jen jedenkrát, Leonidas, Michalkovice, Dědina nad Ostravicí, Opava, Vrbice, Kdo na moje místo?, Slezské lesy, Blendovice, Národní maškaráda, Bernard Žár, Sviadnov, Maryčka Magdónova, Rektor Halfar, Setkání, 70.000, Par nobile, Návrat, Motýl, Hučín, Hrabyň, Červený květ, Já, Kovkop (v opisu A. Kubise), Ostrava, Pětvald I a II, Markýz Géro, Z Ostravy do Těšína, Dva hrobníci, Zem pod horama, Ondráš, Dvě dědiny, Ligotka Kameralna, Pole na horách, Uhni mi z cesty, Jedna melodie, Čtenáři veršů, Úspěch, Tošonovice, Dombrová, Koniklec, Hanácká ves, Plumlov, Ptení, Kyjov, Paskovské rybníky, Chycený drozd a Didus ineptus. Edice faksimilií všech rukopisů SP chystaná V. Fickem, která měla některé závady Králíkovy edice odstranit, nebyla nakonec realizována. zpět k textu

9) Preissigova korespondence s Bezručem, která byla dříve uložena v Archivu Univerzity Palackého v Olomouci (srov. k tomu Pavel Marek: K problematice vydávání Slezských písní v roce 1909, in Časopis Slezského zemského muzea. Série B 43, 1994, s. 174–179), je dnes součástí Bezručovského fondu v PPB (Opava).zpět k textu

10) Označení jednotlivých vydání SP zavedl V. Ficek v článku Změny v textu Slezských písní, in Slezský sborník 50, 1952, č. 3, listopad, s. 389–442. Rozšířený soupis nalezne čtenář v seznamu použitých zkratek umístěném na horní liště. zpět k textu

11) Počty básní uvádíme včetně veršovaných úryvků (v tomto případě b. Červený květ a Já) a včetně básní připojených v doprovodných textech (zde b. Jest jiné práce třeba).zpět k textu

12) Dále v soupisu uvádíme název sbírky pouze v případě odchylky od této základní podoby titulu.zpět k textu

13) Zde poprvé v podobě Petr Bezruč: Slezské písně.zpět k textu

14) Básně Dombrová I a Dombrová II počítáme jako dvě samostatné básně.zpět k textu

A – Praha, Čas 1903; s tit. Slezské číslo
Aa – Besedy Času 8, 1903, č. 1, 4. 1., s. 1—8; s tit. Slezské číslo
A-R – Slezské číslo knižní (1903) - autorská korektura
B1 – Praha, Spolek českých bibliofilů 1910 [s vročením 1909]; spolu s Dodatky
B2 – Praha, Spolek českých bibliofilů, leden 1911
B2-R – Vydání Spolku českých bibliofilů (leden 1911) - autorská korektura
B3 – Praha, Spolek českých bibliofilů, červen 1911
C1 – Chicago, Literární kroužek 1910; s tit. Písně Petra Bezruče
C2 – Chicago, Literární kroužek 1911; s tit. Písně Petra Bezruče
Č – časopisecké znění
D1 – Brno, Nový lid 1919
D2 – Brno, Nový lid 1920; velký formát
D3 – Brno, Nový lid 1920; malý formát
D4 – Brno, Nový lid, červenec 1928
D5 – Brno, Nový lid, prosinec 1928
D6 – Brno, Nový lid 1930
D7 – Brno, Nový lid 1937
D8 – Brno, Nový lid 1938
D9 – Brno, Nový lid, březen 1946
D10 – Brno, Nový lid, červenec 1946
D11 – Brno, Nový lid, srpen 1947
D12 – Brno, Nový lid, prosinec 1947
D13 – Brno, Nový lid 1949
E1 – Praha, ČS 1951
E2 – Praha, ČS 1951; bibliofilské vydání
E3 – Praha, ČS 1952
E4 – Praha, ČS 1953
E5 – Praha, ČS 1956
F1 – Praha, SNKLHU 1954
F2 – Praha, SNKLHU 1957
G – Jekatěrinburg, Osvětový odbor O. Č. S. N. R. 1918
H – Kladno, S. Klír a F. J. Klír 1927
J – Valašské Meziříčí, Skupina moravských knihomilů 1937
K – Praha, Klub zaměstnanců Léčebného fondu 1937
L – Břeclav, Alois Kučík 1937; s tit. Petr Bezruč 1937
M – Londýn, Kroužek Slezanů 1944
N – České Budějovice, Družstevní práce 1947
O-R – opis Bezručova rukopisu
P – Praha, SPN 1958
R – rukopisné znění
R1-A – Slezské číslo knižní (1903) - kartáčový obtah s první korekturou
R2-A – Slezské číslo knižní (1903) - kartáčový obtah s druhou korekturou