Č3: Král duchů.

Bibliografické údaje

Král duchů. In: Společenský krasořečník český, díl 3. Ed.: Josef Bojislav PICHL. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, s. 335–336

Č3 obsah

Text

335
Ký pozdní to jezdec větrem a tmou? Otec to s dítětem, domů jedou; Synáčka milého v náručí má, A tiskne, a hřeje a objímá! ‚Mé dítě, což úzkostně tak se děsíš?‘ – „Tatíčku, což krále duchů nevidíš? Hle krále se srstí a s korunou?“ – ‚Mé dítě, jen vodní to páry jsou.‘ – „„Pojď dítě milé, pojď ke mně sem! Zde krásně si spolu pohrajem; Má louka je pěkná květnatá, A máti moje šat má ze zlata.““ – „Ach táto, tatíčku, slyšíš-li nyní, Jaké mi král sliby tajně činí?“ – ‚Spokoj se, mé dítě, a bázně nech; Suchéť to listí šumí po sadech.‘ – „„Pojď, dítě zlaté, pojď jen se mnou, Mé dcerky ti pilně sloužit budou; Mé dcerky, ty v noci tance mají, Ve spánek tě tancujíc uzpívají.““ – „Ach táto, tatíčku, což nevidíš Ty dcerky královy tam vody blíž?“ – ‚Vidím, vidím to, mé dítě milé; Vrby jsou to šeré a vyhnilé.‘ – „„Aj rád tě mám, jsi švárný, musím tebe mít; A sám-li nepůjdeš, chci síly užít.““ – „Ach táto, tatíčku, již po mně sahá! Král duchů již v moci své mne má!“ –
336
I hrůza jest otci, a dává se v cval, Své úpěcí dítě v náručí jal; Přijíždí do dvorce v mysli traplivé, Leč dítě v náručí již – neživé.