KHE: [Poznamenání] Vodník

Text

(Str. 97.) Paměti hodné jest, že všecky báječné bytosti vodní, podlé pověstí slovanských i jiných národů, jistý ráz ukrutnosti na sobě mívají, tak že když na člověku pomstiti se nemohou, i na svém vlastním rodu pomstu svou vylévají. Ostatně sluší věděti, že táž pověst vypravuje se také o lesním muži, kterýž chytiv dívku, sedm let za ženu ji u sebe choval; a když potom od něho utekla, z pomsty dítky své s ní zplozené roztrhal. Podobnou pověst o Vodníkovi, v národní píseň uvedenou, mají Lužičané. (Str. 97, ř. 3.) „Sviť měsíčku, sviť, ať mi šije niť.“ Takto zpívá sobě, dle našich pověstí, Vodník, když sedě v noci na topolu při vodě, botky sobě šije. (Str. 101, ř. 19.) „Starosvati – černí raci.“ Starosvati znamenají v severních Čechách tolik co u Jihoslovanů svatové, t. ti, kdo ženicha, když jde pro nevěstu, doprovázejí. (Str. 102, ř. 2.) „Mokře chodí v suše.“ Vodníka, prý, snadno jest mezi lidmi poznati, mimo jiné, také po tom, že mu vždy ze šatu z levé strany kape. (Str. 102, ř. 3.) „A ve vodě pod hrnéčky střádá lidské duše.“ Bubliny, ježto někdy ode dna hlubokých rybníků a jezer nahoru vycházejí, tak jako by byl někdo dole poklopený hrnéček převrátil a povětří z něho pustil, daly příčinu k pověsti, že Vodník dole chová duše utopených pod poklopenými hrnéčky. (Str. 102, ř. 6.) „S zelenými vlásky.“ Vodník i jeho děti mají, dle pověsti, zelené vlasy. (Str. 105, ř. 5.) „Neobjímej matky své, ani duše jiné.“ V pověstech našich, a zvláště takových, kde někdo z jiného jakéhokoli světa na tento se navracuje, opakuje se často napomenutí, aby zde nikoho neobjímal ani nelíbal, sic že na všecko předešlé zapomene, a tudíž ztratí to, co mu tam bylo mílo.