A1: Polednice.

Bibliografické údaje

Kytice z pověstí národních. Jaroslav Pospíšil, Praha 1853, 6 + 150 s.

A1 obsah

Text

[39]
U lavice dítě stálo, Z plna hrdla křičelo. »Bodejž jsi jen trochu málo, Ty cikáně, mlčelo!« »Poledne v tom okamžení, Táta přijde z roboty: A mně hasne u vaření Pro tebe, ty zlobo, ty!« »Mlč! hle husar a kočárek – Hrej si! – tu máš kohouta!« – Leč kohout, vůz i husárek Bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku – »I bodejž tě sršeň sám –! Že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám!«
40
»Pojď si proň, ty Polednice, Pojď, vem si ho zlostníka!« – A hle, tu kdos u světnice Dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé Pod plachetkou osoba; O berličce, hnáty křivé, Hlas – vichřice podoba. »»Dej sem dítě!«« – »Kriste pane! Odpusť hříchy hříšnici!« Div že smrt ji neovane, Ejhle tuť – Polednici! Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín: Matka hrůzou sotva dýše, Dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží – Běda, běda dítěti! Polednice blíž se plíží, Blíž – a již je v zápětí.
41
Již ztahuje po něm ruku – Matka tisknouc ramena: »Pro Kristovu drahou muku!« – Klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – Poledne zvon udeří; Klika cvakla, dvéře letí – Táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, K ňadrám dítě přimknuté: Matku zkřísil ještě s těží, A však dítě – zalknuté.

Obsah zdrojové publikace