Č: Polednice,

Bibliografické údaje

Polednice, (dle národní pověsti od L. Erbena.). In: Dennice (Spis zábavný a ponaučný od J. B. Malého), roč. 1, 1840., č. 4, , s. 236–237

Č obsah

Text

236
U lawice djtě stálo, Z plna hrdla křičelo. »Bodeyž gsi gen dosti málo, Ty cikáně, mlčelo!« »Poledne w tom okamženj – Táta přigde z roboty, A mně hasne u wařenj Pro tebe, ty zlobo, ty!« »Mlč! – tu wozjk, tu husárek! Hrey si! tu hle kohauta!« Leč kohaut, husar, kočárek Bauch bác! letj do kauta!
237
A tu do nowého křiku – »I což do tě sršeň sám Že na tebe, nezwednjku, Polednici zawolám!« »Pogď si proň, ty Polednice, Pogď pro toho zlostnjka!« Ai, tu kdosi u sednice Zlehka dwéře odmyká. Malá – twáře hnědé, diwé – Pod plachetkau osoba O berličce – hnáty křiwé – Řeč se wichru podobá. »Dey sem djtě!« – »Kriste Pane! Odpusť hřjchy hřjšnici!“ Diw že smrt gi neowane, Widauc tu polednici. Od dwéřj se pljžj tiše Polednice gako stjn, Matka hrůzau sotwa dýše, Djtě chopj we swůg kljn. A winauc ge se ohljžj – Běda, běda djtěti! Polednice bljž se pljžj – Bljž – a gižtě w zápětj. Giž wztahuge po něm ruky – Matka tisknauc ramena: »Pro Kristowy drahé muky!« Klesne smyslů zbawena. W tom tu gedna – druhá – třetj – Poledne zwon udeřj, Klika cwakne, dwéře letj – A tu táta do dwéřj. We mdlobách tu matka ležj, K ňádrám djtě přimknuté; Matku zkřjsil geště ztěžj – A wšak djtě zalknuté.