R1: Poludnice.

Text

Poludnice. U lawice djtě stálo, Z plna hrdla křičelo. „Bodeyž si gen trochu málo „Ty cikáně, mlčelo! „Poledne w tom okamženj! – „Táta přigde k obědu: „Gá pak muʃjm od wařenj „Gen skrz toho nezwedu! „Mlč! – tu wozýk – tu huʃárek – „Hrey ʃi! – tu máš kohauta! – Než kohaut, huʃar, kočárek, Bauch, bác! letj do kauta. A znowu tu zas do křiku: „I totě doň sršeň ʃám –! „Že na tebe, nezwednjku Poludnici zawolám! „Přestaneš?! – Pogď, Poludnice, „Wem ʃi toho zloʃtnjka!“ – W tom hle! Kdosi u sednice Zlehka dwéře odmyká. @@@@ Dlauhá hnědá, s twářj diwau, W bjlém šatě osoba; Žlutý pás a berlu křiwau Řeč ʃe wichru podobá. „„Dey sem djtě!““ – „Kryʃte Pane, „Odpusť hřjchy hřjšnici!“ „„ Diw že smrt gi neowane, Widauc tu – Poludnici. Od dweřj se pljžj tiše Poludnice gako ʃtjn; Matka hrůzau ʃotwa dyše, Chopjc djtě we ʃwůg kljn A tisknauc ge, se ohljžj – Běda, běda djtěti! Poludnice bljž se pljžj – Bljž – a giž-tě w zápětj. Giž wztahuge po něm ruky – Matka tisknauc ramena: [„]Pro Kryʃtowé drahé muky!“ [Zkřikne smyslů] zbawena. @@@@ W tom tuATu ʃlyš gedna – druhá – třetj – Poledne zwon udeřj; Klika cwaknela, – dwéře letj – A [ai] A hleEjhle! tTáta wcházj do dweřj. We mdlobách tu matka ležj, K ňádrám djtě přimknuté:[;] Matku zkřjsil stěžjještě stěžj, – A wšak djtě – zalknuté. – . – @@@ W tom tu gedna – druhá – třetj Poledne zwon udeřj; Cwakne klika – dwéře letj – A tu táta do dweřj. We mdlobách zde matka ležj, Djtě přes ni sehnuté: Matku zkřjsil geště stěžj, A wšak djtě – zalknuté.