Cílem projektu, řešeného v letech 2016–2018 v Ústavu pro českou literaturu AV ČR s podporou Grantové agentury ČR, bylo připravit nové vydání Máje Karla Hynka Máchy v rámci Kritické hybridní edice. Zpracování této edice předpokládalo novou kompletní revizi rukopisných a tištěných pramenů i vydavatelské techniky. Předně byla pozornost soustředěna k rukopisu Máje, badatelsky zpřístupněného po mnoha desetiletích, k ověření pravosti manuskriptu, detailnímu průzkumu znění textu (včetně škrtů) a stanovení hypotéz o účelu jeho pořízení. Pro historii textu byla podstatná zjištění o průběhu cenzurního řízení, v neposlední řadě byla předmětem výzkumu vydavatelská historie Máje a především kompletní kritika textu.
Výsledná edice spojuje knižní čtenářské a digitální vědecké vydání. Obsahem knižního čtenářského vydání je pravopisně modernizovaný text, který doprovází aparát zaměřený na dnešního čtenáře. Digitální vědecké vydání obsahuje obrazovou podobu všech pramenů, jejich diplomatické přepisy, vlastní vědeckou edici Máje a kritický aparát. Celek je doplněn aktualizovanou databází dosavadních vydání Máje a další dokumentací soustředěnou na časové ose. Pro novou edici byla kompletně inovována digitální platforma KHE, změnou prošlo modulární rozvržení databáze, funkcionalita, způsob zobrazení obrazového materiálu i metody použité pro transkripci. Kódování textu je nyní realizováno v mezinárodním standardu TEI P5, který zaručuje optimalizaci metadat i značení vlastních textů.
Nedílnou součástí projektu kritické hybridní edice Máje jsou také studie, stať Petra Píši věnovaná cenzurním okolnostem vydávání Máchových textů před rokem 1848 (Česká literatura č. 1/2018, s. 34–69), studie Michala Charypara o vztahu rukopisu Máje k dalším známým pramenům (Česká literatura č. 4/2017, s. 540–564) a text Michala Kosáka a Jiřího Flaišmana věnovaný způsobům vydávání Máje v době klíčových kritických edic Františka Krčmy a Karla Janského v letech 1919 až 1959 (Česká literatura č. 2/2018, s. 182–213). Dosavadní i aktuálně vzniklé teorie týkající se textologie Máchovy básně podrobně shrnuje paralelně publikovaná monografie Michala Charypara Prameny Máchova Máje. Fakta a hypotézy (Praha: Ústav pro českou literaturu – Akropolis, 2018).
*
Vydavatelé by na tomto místě rádi poděkovali všem, kdo v průběhu přípravy přispěli radou a pomocí a bez nichž by přítomná edice nedosáhla té podoby, v níž ji předkládáme čtenářům.
V prvé řadě se to týká těch, kdo se činně účastnili schůzek vydavatelského týmu: Petra Píši z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Dušana Prokopa, jenž inicioval myšlenku pořídit nové vědecké vydání Máchova Máje, a Marka Přibila, který též v závěrečných fázích přípravy edice provedl její odbornou redakci. Ke zlepšení úrovně projektu přispěli cennými připomínkami oba lektoři, Robert Adam a Xavier Galmiche, redakcí a korekturou textu knižní edice pak Lucie Kořínková. O technickou přípravu nové digitální platformy KHE se zasloužil Karel Klouda s Janem Šípkem.
Velký dík náleží Jiřímu Krouskému, který nám opakovaně umožňoval přístup k originálu rukopisu Máje a svolil též k pořízení jeho kvalitní elektronické kopie, bez níž by nebylo možné uskutečnit naši edici.
Při ověřování Máchova autorství rukopisu Máje nám významně přispěly písmoznalkyně Václava Musilová a Daniela Šilhová, chemické zkoumání rukopisu provedla Miroslava Novotná z laboratoře molekulové spektroskopie Centrálních laboratoří VŠCHT Praha ve spolupráci s Hanou Paulusovou z Národního archivu v Praze. Poděkování za digitalizaci rukopisu patří Štěpánu Černohorskému z AiP Beroun.
Nezbytným předpokladem pro nás byla možnost v nadstandardním režimu pracovat s pozůstalostním fondem Karla Hynka Máchy, za což patří dík Tomáši Pavlíčkovi a Haně Vaníčkové z Literárního archivu Památníku národního písemnictví v Praze. Za technickou pomoc s digitální edicí děkujeme Borisu Lehečkovi z Ústavu pro jazyk český AV ČR a pracovníkům SVT Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Radimu Králíkovi patří náš dík za udělení souhlasu s publikováním stati Oldřicha Králíka Domnělý autograf Máje. Dále děkujeme Miloši Lešikarovi za konzultace k typům papíru v prvním vydání Máchova Máje a Kateřině Smyčkové za provedení některých kolačních prací. Nemalý dík náleží nakladateli Filipu Tomášovi.
Významnou pomocí pro nás byla též spolupráce s Miroslavem Kolocem, jehož soupis vydání Máje se stal podkladem pro databázi zveřejněnou v digitální edici; na zpracování této databáze mají též nemalou zásluhu Tereza Sudzinová a Lucia Bonora. V téže souvislosti vyslovujeme velké poděkování těm, kdo nám laskavě zpřístupnili pozůstalostní sbírky máchovských materiálů, bez nichž by nebylo možné provést kontrolu a revizi údajů ve starším soupisu: Marii Vašákové mimo jiné za zpřístupnění osobní knihovny a Janu Peerovi z Oblastního muzea v Litoměřicích, který nám umožnil pracovat s fondem Václava Šmejkala. Za zpřístupnění či zprostředkování výtisků některých vzácných vydání Máje jmenovitě děkujeme Františku Barochovi, Ondřeji Cikánovi z nakladatelství Kētos, Brianě Čechové z Knihovny a tiskárny pro nevidomé v Praze, Žoržetě Čolakové z Katedry slavistiky Filologické fakulty Plovdivské univerzity Pajsije Chiledarského, Veronice Faktorové z Ústavu bohemistiky FF JČU v Českých Budějovicích, Michalu Fránkovi z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, Janě Fridrichové z Vlastivědného muzea a galerie Česká Lípa, Šárce Grauové a Janu Hricsinovi z Ústavu románských studií FF UK v Praze, Dobromiru Grigorovovi z Katedry slovanských literatur Sofijské univerzity sv. Klimenta Ochridského, Josefu Novotnému, Stanislavu Rubášovi z Ústavu translatologie Filozofické fakulty Karlovy univerzity, Ivaně Taranenkové z Ústavu slovenskej literatúry SAV v Bratislavě a pracovníkům řady knihoven a archivů.