26.
Mladistwé sny wábilo zpět; A wězně oko slzy lilo, Srdce se w citech potopilo; – Marná to tauha w zašlý swět. Kde za gezerem hora horu W západnj stjhá krage, Tam – zdá se mu – si w temném boru Posledně dnes co djtko hrage. Od swého otce w swět wyhnán, W laupežnickém tam r[*]oste zboru. Pozděgi wůdcem spolku zwán, Dowede činy neslychané, Wšude gest gméno geho znané, Každémuť: „Strašný lesů pán!“ Až posléz láska k růži swadlé Neyweyš roznjtj pomstu geho, A poznaw swůdce djwky padlé Zawraždj otce neznaného. Protož gest u wězenj dán; A kolem má být odprawen