[Rukopis Máje] 72 s., soukromá sbírka, 118 × 93 mm (s. 1–32), 142 × 113 mm (s. 33–72)
[1.]
Rukopis po K. H. Mácho[w]i pozůstalý. Spisy Karla Hynka Máchy. Dalekáť cesta má! Marné wolánj!! — Djl prwnj. Swazek prwnj. — W Praze. 1836.
[2.]
[3.]
MÁG Báseň od Karla Hynka Máchy. — W Praze. 1836.
[4.]
[5.]
Mnohowáženému pánu a panu Hynkowi Kommowi usedlému měšťanu Pražskému wlastenci horliwému
[6.]
na důkaz uctiwosti obětuge spisowatel.
7.
D1Čechowé gsau národ dobrý! D2Nešťastný genž w nauzi lká, D3Nechť se k Čechowi obrátj, D4Ten mu rychlau pomoc dá; D5Byť i Čecha nepřjtelem, D6Nešetřj Čech geho win. D7Čechowé gsau národ dobrý, D8A Ty Čechů wěrný syn! Zbor. D9Wěrný syn i bratr náš, D10Dobré Čechů srdce máš!
8.
D11Čechowé gsau národ statný D12Nepřemožen Český wog. D13Nechť se s wjtězstwjm rozlaučj, D14Proti němuž Český bog. D15Čech kde stogj, krutá bitwa D16Tamť, i mnohý slawný čin. D17Čechowé gsau národ statný, D18A Ty Čechů wěrný syn! Zbor. D19Wěrný syn i bratr náš, D20Statné Čechů srdce máš!
9.
D21Čechowé gsau národ wěrný, D22Wěrnost gegich prwnj čest; D23Wlasti swé i swému králi D24Čech i w smrti wěrný gest. D25Bůh můg – král můg – wlasti moge! D26Poslednj ge Čecha wzdech. D27Čechowé gsau národ wěrný, D28A Ty syn gjch – wěrný Čech! Zbor. D29Wěrný Čech i bratr náš, D30Wěrné Čechů srdce máš!
10.
D31Wěrný syn gsi Čechů kmene, D32Wěrný bratr bratřjm swým; D33Gazyk Český ge i Tobě D34Otců drahým dědictwjm. D35České hory – České doly,– D36České luhy – Český hág – D37Šjrá wlasť – ta Česká země D38Neymilegšjť Tobě rág. Zbor. D39Wěrný Čech gsi – wlastenec, D40Protož wděčný u wěnec D41Kwět Ti wige Čecha mág.!
[11.]
1.
[12.]
[13.]
1Byl pozdnj wečer – prwnj mág 2Wečernj mág – byl lásky čas. 3Hrdliččin zwal ku lásce hlas 4Kde borowý zawáněl hág. 5O lásce šeptal tichý mech; 6Kwětaucj strom lhal lásky žel, 7Swau lásku slawjk růži pěl, 8Růžinu gewil wonný wzdech. 9Gezero hladké w křowjch stinných 10Zwučelo temně tagný bol, 11Břeh ge obgjmal kol a kol; 12A slunce gasná swětů giných
14.
13Blaudila blankytnými pásky, 14Planaucj tam co slzy lásky. 15I swěty gjch w oblohu skwaucj 16Co we chrám wěčné lásky wzešliy; 17Až se – milostj k sobě wraucj 18Změniwše se w giskry hasnaucj – 19Blaudjcj co milenci sešliy. 20Auplné lůny krásná twář – 21Tak bledě gasná gasně bledá 22Gak milence milenka hledá – 23We růžowau wzplanula zář; 24Na wodách obrazy swé zřela, 25A sama k sobě láskau mřela. 26Dál blyštil bledý dworů stjn, 27Genž k sobě šly wzdy bljž a bljž, 28Gak w obgetjby njž a njž 29Se winuly w saumraku kljn, 30Až posléz šerem w gedno splynau. 31S njmi se stromy k stromům winau. – 32Neyzáze stjnj šero hor, 33Tam břjza k boru k břjze bor 34Se klonj. Wlna za wlnau 35Potokem spěchá. Wře plnau – 36W čas lásky – láskau každý twor.
15.
37Za růžowého wečera 38Pod dubem sljčná děwa sedj, 39Se skály w břehu gezera 40Daleko přes gezero hledj. 41To se gj modro k nohaum wine, 42Dále zeleně zakwjtá, 43Wzdy zeleněgi proswjtá, 44Až w dálce w bledé gasno splyne. 45Po šjro šjré hladině 46Umdlelý djwka zrak upjrá; 47Po šjrošjré hladině[.] 48Nic mimo prom[*]yk hwězd nezjrá. 49Djwčina krásná, angel padlý, 50Co Amaranth na garo swadlý, 51W ubledlých ljcjch krásy spěgj. 52Hodina, genž gj wšecko wzala, 53Ta w usta, zraky, čelo gegj 54Půwabný žal i smutek psala. – 55Tak zašel dnes dwacatý den, 56W kraginu tichau kráčj sen.
16.
57Poslednj požár kwapně hasne, 58I nebe, genž se růžogasné 59Nad modrými horami mjhá. 60„On negde! – giž se newrátj! – 61„Swedenau žel tu zachwátj!“ 62Hluboký wzdech gj ňádra zdwjhá, 63Bolestný srdcem bige cit, 64A u tagemné wod stonánj 65Mjsj se djwky pláč a lkánj. 66W slzjch se zhljžj hwězdný swit, 67Genž po ljcjch co giskry plynau. 68Wřelé ty giskry twáře chladné 69Co padagjcj hwězdy hynau; 70Kam zapadnau tam kwět uwadne. 71Wiz mihla se u skály krage; 72Daleko přes nj nahnuté 73Wětýrek bjlým šatem wlage. 74Oko má w dálku napnuté. – 75Teď slzy rychle utjrá, 76Rukau si zraky zastjrá
17.
77Upjragjc ge w dálné krage, 78Kde gezero se w hory klonj, 79Po wlnách giskra giskru honj, 80Po wodě hwězda s hwězdau hrage. 81Gak holaubátko sněhobjlé 82Pod černým mračnem přelétá, 83Ljlie wodnj zakwétá 84Nad temné modro; tak se čjle – 85Kde gezero se w hory njžj – 86Po temných wlnách cosi bljžj, 87Rychle se bljžj. Malá chwjle, 88A giž co čápa wážný let, 89Ne giž holaubě či ljlie kwět, 90Bjlá se plachta wětrem haupá. 91Štjhlé se weslo w modru kaupá, 92A dlauhé pruhy kolem twořj. 93Těm zlaté růže, genž při daubj 94Tam na horách po nebi hořj, 95Růžowým zlatem čela braubj. 96„Rychlý to člůnek! Bljž a bljže!
18.
97„To on, to on! Ty péra, kwjtj, 98„Klobauk, oko, genž pod njm swjtj, 99„Ten plášť!“ Giž člůn pod skalau wjže. 100Wzhůru po skále lehký krok 101Uzaunkau stezkau plawce wede. 102Djwce se zardj twáře bledé; 103Za dub ge skrytá. – Wstřjc mu běžj, 104Zaplesá, – běžj – dlauhý skok – 105Giž plawci, giž na prsau ležj – 106„Ha! běda mi!“ W tom lůny zář 107Gj známau oʃwjtila twář; 108Hrůzau se krew gj w žilách stawj. 109„Kde Wilém můg?“ „„Wiz,““ plawec k nj 110Tichými slowy šepce prawj: 111„„Tam při gezeru wjžka čnj
19
112„„Nad stromů noc; gegj bjlý stjn 113„„Hlubokoť stopen w gezera kljn; 114„„Wšak hlauběgi geště u wodu wryt 115„„Ge z mala okénka lampy swit; 116„„Tam Wilém myšlenkau se bawj, 117„„Že přjštj den geg žjtj zbawj. 118„„On hanu swau, on twogi winu 119„„Se dozwěděl; on swůdce twého 120„„Wraždě zawraždil otce swého! 121„„Msta w patách kráčj geho činu. – 122„„Hanebně zemře. – Poklid mu dán, 123„„Až twáře, genž co růže kwětau, 124„„Zbledlé nad kolem obdržj stán, 125„„Až štjhlé audy w kolo wpletau. 126„„Tak skoná strašný lesů pán! – 127„„Za hanu geho, za winu swau, 128„„Měg hanu swěta, měg kletbu mau!“ 129Obrátj se. – Utichl hlas – 130Po skále slezl za krátký čas, 131Při skále člůn swůg nagde.
20.
132Ten rychle letj, co čápa let, 133Menšj a menšj, až co ljlie kwět 134Mezi horami po wodě zagde. 135Tiché gsau wlny, temný wod kljn, 136Wše lazůrným se pláštěm krylo; 137Nad wodau se bjlých skwj šatů stjn, 138A kragina kolem šepce: „Jarmilo!“ 139W hlubinách wody: „Jarmilo! Jarmilo!!“ 140Ge pozdnj wečer prwnj mág – 141Wečernj mág – ge lásky čas. 142Zwe k lásky hrám hrdliččin hlas: 143„Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“
[21.]
2.
[22.]
[23.]
144Klesla hwězda s nebes wýše, 145Mrtwá hwězda sinný swit; 146Padá w neskončené řjše, 147Padá wěčně w wěčný byt. 148Gegj pláč znj z hrobu wšeho, 149Strašný gekot hrůzný kwjl. 150„Kdy dopadne konce swého?“ 151Nikdy – nikde – žádný cjl. 152Kol bjlé wěže wětry hragj, 153Při njž si wlnky šepotagj. 154Na bjlé zd[i]ě střjbrnau zář 155Rozlila bledá lůny twář;
24.
156Wšak hluboko u wěži ge temno pauhé; 157Neb gasna měsjce swětlá moc 158Uzaunkým oknem u sklepenj dlauhé 159Proletši se změnj w pološerau noc. 160Slaup slaupu kolem rameno si podáwá 161Temnotau nočnj. Z wenku wětru wánj 162Přelétá zwražděných wězňů co lkánj, 163Wlasami wězně pohráwá. 164Ten na kamený složen stůl, 165Hlawu o ruce opjrá; 166Polau sedě a kleče půl, 167W hlaub myšlenek se zabjrá. 168Po měsjce twáři gak mračna gdau, 169Zahalil wězeň w ně duši swau; 170Myšlenka myšlenkau umjrá. 171„Hluboká noc! ty rauškau swau 172„Teď přikrýwáš dědinu mau, 173„A ona truchlj pro mě! – 174„Že truchlj? – pro mě? – pauhý sen! 175„Ta dawno newj o mně.
25.
176S[o] „Sotwa že zýtra gasný den 177„Nad gegj lesy wstane, 178„Gá hanebně gsem odprawen, 179„A ona – gak w můg prwnj den – 180„Wesele, gasně wzplane.“ 181Umlknul; po sklepenj gen, 182Genž nad slaupy se zdwjhá, 183Dál – dál se hlas rozljhá; 184Až – gakby hrůzau přimrazen – 185Na konci sjně dlauhé 186Usne w temnotě pauhé. 187Hluboké ticho té temnoʃti 188Zpět wábj časy pominulé, 189A wězeň we snách dny mladosti 190Zas žige dáwno uplynulé. 191To zpoměnj mladistwých let
26.
192Mladistwé sny wábilo zpět; 193A wězně oko slzy lilo, 194Srdce se w citech potopilo; – 195Marná to tauha w zašlý swět. 196Kde za gezerem hora horu 197W západnj stjhá krage, 198Tam – zdá se mu – si w temném boru 199Posledně dnes co djtko hrage. 200Od swého otce w swět wyhnán, 201W laupežnickém tam r[*]oste zboru. 202Pozděgi wůdcem spolku zwán, 203Dowede činy neslychané, 204Wšude gest gméno geho znané, 205Každémuť: „Strašný lesů pán!“ 206Až posléz láska k růži swadlé 207Neyweyš roznjtj pomstu geho, 208A poznaw swůdce djwky padlé 209Zawraždj otce neznaného. 210Protož gest u wězenj dán; 211A kolem má být odprawen
27.
212Giž zjtra strašný lesů pán, 213Gak prwnj z hor wywstane den. 214Teď na kamený složen stůl 215Hlawu o ruce opjrá, 216 Polau sedě a kleče půl 217W hlaub myšlenek se zabjrá; 218Po měsjce twáři gak mračna gdau, 219Zahalil wězeň w ně duši swau, 220Myšlenka myšlenkau umjrá. 221„Sok – otec můg! wrah – geho syn, 222„On swůdce djwky mogj! – 223„Neznámý mně. – Strašný můg čin 224„Pronesl pomstu dwogj. 225„Proč rukau geho [nečit.]wywržen [nečit.] 226„Stal gsem se hrůzau lesů? 227„Čj winnu přjštj pomʃtj den?
28.
228„Čj winau kletbu nesu? 229„Ne winau ʃmwau! – W žiwota sen 230„Byl gsem gá snad gen wywáben, 231„Bych strestal geho winu? 232„A gestli že gsem wůlj swau 233„Negednal tak, proč smrtj zlau 234„Časně i wěčně hynu? – 235„Časně i wěčně? – wěčně – čas –“ 236Hrůzau umjrá wězně hlas 237Obražený od temných stěn; 238Hluboké noci němý stjn 239Daleké kobky zagme kljn, 240A paměť wězně nowý sen. 241„Ach – ona, ona! Angel můg! 242„Proč klesla dřjw, než gsem gi znal? 243„Proč otec můg? – Proč swůdce twůg? 244„Má kletba –“ Léč hluboký žal 245Umořj slowa. Kwapně wʃtal; 246Nocj řinčj řetězů hřmot, 247A z mala okna wězně zrak
29.
248Zalétá wen za hluky wod. – 249Auplný měsjc přikryl mrak, 250Než nade temný hornj klʃtjn 251Wycházj hwězdy w noci kljn; 252I po gezeru hwězdný swit, 253Co ztracené swětlo se mjhá. 254Zrak wězně tyto giskry stjhá, 255A w srdce bolný wodj cit. 256„Gak krásnáť noc! Gak krásný swiět! 257„Gak swětlo – stjn se střjdá! 258„Ach[*] zjtra giž můg mrtwý hled 259„Nic wjce neuhljdá! 260„A gako wenku šedý mrak 261„Dál – dál se rozestjrá: 262„Tak –“ Sklesl wězeň, sklesl zrak, 263Řetězů řinčj hřmot, a pak 264U tichu wše umjrá. 265Giž od hor k horám mraku stjn – 266Ohromna ptáka peruť dlauhá – 267Daleké noci přikryl kljn,
30.
268A šjrau dálkau tma ge pauhá. 269Slyš! za horami sladký hlas 270Pronikl nocj temnau, 271Lesnj to trauba w nočnj čas 272Uwádj hudbu gemnau. 273Wše uspal tento sladký zwuk, 274I nočnj dálka dřjmá. 275Wězeň zapoměl wlastnjch muk, 276Tak hudba ucho gjmá. 277„Gak milý žiwot sladký hlas 278„W kraginu nočnj wdechne; 279„Než zjtřegšj – ach – mine čas 280„Tu ucho mé ach nikdy zas 281„Těch zwuků nedoslechne!“ 282Zpět sklesne wězeň – řetěz hluk 283Kobkau se rozestjrá; – – 284Hluboké ticho. – W hlaubi muk 285Se opět srdce swjrá, 286A dálné trauby sladký zwuk 287Co gemný pláč umjrá. – – – 288„Budaucj čas?! – Zeytřegšj den! – 289„Co přes něg dál, pauhý to sen, 290„Či spanj ge bez sněnj? 291„Snad spanj ge i žiwot ten,
31.
292„Genž žigi teď; a přjštj den 293„Gen w giný sen ge změnj? 294„Či po čem tady taužil gsem, 295„A co neměla šjrá zem, 296„Zjtřegšj den mi zgewj? 297„Kdo wj? – Ach žádný newj! –“ 298A opět mlčj. Tichá noc 299Kol kolem wše přikrýwá. 300Shasla měsjce swětlá moc, 301I hwězdný swit, a kol a kol 302Ge pauhé temno, šjrý dol 303Co hrob daleký zjýwá. 304Umlkl wjtr, wody hluk, 305Usnul i ljbý traubýy zwuk, 306A u wězenj sjni dlauhé 307Ge mrtwé ticho, temno pauhé. 308„Hluboká noc – temná ge noc! – 309„Temněgšj mně nastáwá – – – 310„Pryč myšlenko!!“ – aA citu moc 311Myšlenku překonáwá.
32.
312Hluboké ticho – Zmokrých stěn 313Kapka za kapkau splyne, 314A gegich pádu dutý hlas 315Dalekau kobkau rozložen, 316Gakoby nočnj měřil čas, 317Znj – hyne – znj a hyne – 318Znj – hyne – znj a hyne zas. 319„Gak dlauhá noc – gak dlauhá noc – 320„Wšak delšj mně nastáwá. – – – 321„Pryč myšlenko!“ – A hrůzy moc 322Myšlenku překonáwá. – 323Hluboké ticho. – Kapky hlas 324Swým pádem opět měřj čas. 325„Temněgšj noc! – – – Zde w nočnj kljn 326„Ba lůny zář, ba hwězdný kmit 327„Se wlaudj – – tam – gen pustý stjn,
33.
328„Tam žádný – žádný – žádný swit, 329„Pauhá gen tma přebýwá. 330„Tam wšecko gedno, žádný djl – 331„Wše bez konce – tam nenj chwjl, 332„Nemine noc, newstane den, 333„Tam času neubýwá. – 334„Tam žádný – žádný – žádný cjl – 335„Bez konce dál – bez konce gen 336„Se na mne wěčnosť djwá. 337„Tam prázdno pauhé – nade mnau, 338„A kolem mne i pode mnau 339„Pauhé tam prázdno z[ýj]wá. – 340„Bez konce ticho – žádný hlas – 341„Bez konce mjsto – noc – i čas – – – 342„To smrtelný ge mysle sen, 343„Toť co se „nic,“ nazýwá.–. 344„A než se přjštj skončj den, 345„W to pusté nic gsem uweden. – – –“ 346Wězeň i hlas omdljwá. 347A lehaunce si wlnky hragj
34
348Gezernj dálkau pode wěžj, 349S njmi si wlnky šepotagj, 350Wězně uspáwati se zdagj, 351Genž w hlubokých mrákotách ležj. 352Strážného zbudil strašný hřmot, 353Gegž řetězů čjinj padánj; 354Se swětlem wegdeʃtaupil. – Lehký chod 355Nezbudil wězně z strašných zdánj. 356Od slaupu k slaupu lampy swit 357Dlauhau zalétá sjnj, 358Wzdy bledšj – bledšj gegj kmit, 359Až wzadu zmizj gegj moc, 360A pustopustá temná noc 361Ostatnj djl zastjnj. 362Léč nepohnutý wězně zrak – 363Gakoby geštěg geště halil mrak – 364Zdá se, že nic nezjrá; 365Ač strážce lampy rudá zář 366Ubledlau mu polila twář, 367A tma giž prchla čjrá.
35.
368On na kamený složen stůl 369Hlawu o ruce opjrá, 370Polau sedě a kleče půl 371Znowu w mdlobách umjrá; 372A gewj hlasu šepot mdlý, 373Že trapnýť geho sen i zlý. 374„Duch můg – duch můg – a duše má!“ 375Tak slowa mu gednotliwá 376Ze sewřených ust plynau, 377Než wšak dostjhne ucho hlas, 378Tu slowa strašná ničjm zas – 379Gakž byla wyšla – hynau. 380Přistaupj strážce a lampy zář 381Před samau wězně wstaupj twář. 382Obličeg wězně – strašný zgew – 383Oko spočjwá nehnuté
36.
384Gak w neskončenost napnuté, 385Po twáři slzy – pot – a krew; 386W ustech spj šepot – tichý zpěw. 387Tu kustůmk ustům wězně ucho swé 388Přiklonil strážce bázliwé; 389A gakby lehký wětřjk wál, 390Wězeň swau powěst šepce dál. 391A strážný wzdy se njž a njž 392Ku wězni klonj – bljž a bljž, 393Až ucho s usty wězně spogj. 394Ten šepce tjše – tjš a tjš–, 395Až zmlkne – gakby pewně spal. 396Leč strážný nepohnutě stogj, 397Po twáři se mu slzy rogj, 398We srdci geho strašný žal. – 399Dlauho tak stogj přimrazen,
37.
400Až sebraw sjlu kwapně wʃtal, 401A rychlým krokem spěchá wen. 402On sice – dokuď geště žil – 403Co slyšel nikdy nezgewil, 404Néž na wzdy bledé geho ljce 405Neusmály se nikdy wjce. 406Za strážným opět temný stjn 407Zahalil dlauhé sjně kljn; 408Hlubokau nocj kapky hlas 409Swým pádem opět měřil čas. 410A wězeň na kamený stůl 411Složený – klečj – sedj půl. 412Obličeg geho – strašný zgew – 413Oko spočjwá nehnuté, 414Gak w neskončenoʃt napnuté, 415Po twáři slzy – pot – a krew.
38.
416A ustawičně kapky hlas 417Swým pádem dále měřj čas. 418A kapky – wod i wětrů zpěw 419Wězňowi bljzký hlásá skon, 420Genž myšlenkami omdljwá. 421Z dálky se sowa ozjýwá, 422A nad njm půlnoc bige zwon.
[39.]
INTERMEZZO: I. PŮLNOC. (Kragina.) 423W rozlehlých rowinách spj bledé lůny swit, 424Kolem hor temno ge, w gezeru hwězdný kmit, 425Nad gezerem pahorek stogj. 426Na něm se slaup, s tjm kolo zdwjhá, 427Nad tjm se bjlá lebka mjhá, 428Kol kola duchů daw se rogj;
40.
429Hrů[H]zných to postaw szbor se stjhá. Zbor duchů. 430„W půlnočnjch ticho ge dobách; 431„Swětýlka blaudj po hrobách –, 432„A gegich modrá mrtwá t[w]zář 433„Swjtj w dnes pohřbeného twář, 434„Genž na stráži – co druzj spj – 435„O wlastnj křjžek opřený, 436„Poslednj z pohřbených zde dlj. 437„W Zenithu stogj šedý mrak, 438„A na něm měsjc složený 439„W ztrhaný mrtwý strážce zrak, 440„I w pootewřené huby 441„Přeskřj[*]pené swjtj zuby.“ Geden hlas. 442„Teď prawý čas! – připrawte stán – 443„Neb zýtra strašný lesyů pán 444„Mezi nás bude uweden.“
41.
Zbor duchů. (sundawage lebku) 445„Z mrtwého krage wystup wen, 446„Nabudiž žiwot – přigmi hlas, 447„Buď mezi námi – wjtey nám. 448„Dlauho gsi tady bydlil sám, 449„Giný twé mjsto zagme zas.“ Lebka. (mezi njmi kolem se točjc.) 450„Gaké to audů tauženj, 451„Chtj opět býti gedno gen. 452„Gaké to strašné hemženj, 453„Můg nowý sen. – Můg nowý sen! –“ Geden hlas. 454„Připrawen gestiť geho stán. 455„Až zýtra půlnoc nastane, 456„Wichr nás opět přiwane, 457„Pak mu buď slawný pohřeb dán.“
42.
[Geden hlas]Zbor duchů 458„Připrawen gestiť geho stán. 459„Až zýtra půlnoc naʃtane, 460„Wichr nás opět přiwane 461„Pak mu buď slawný pohřeb dán.“ [G] Geden hlas. 462„Rozlehlým polem leť můg hlas; 463„Pohřeb w půlnočnj bude čas! 464„Co k pohřbu dá každý mi zgew!“ Čekan s kolem. 465„Mrtwému rakwj budu gá.“ Žáby z bažiny. 466„My odbudem pohřebnj zpěw.“ Wichr po gezeru. 467„Pohřebnj hudbu wichr má.“ Měsjc w Zenithu. 468„Gá bjlý přjkrow k tomu dám.“ Mlha po horách. 469„Gá truchloraušky obstarám.“
43. 43.
Noc. 470„Gá černá raucha doručjm.“ Hory w kolo kraginy. 471„Raucha i raušky deyte nám.“ Padagjcj rosa. 472„A gá wám slzy zapugčjm.“ Suchopar. 473„Pak gá rozdugi wonný dým.“ Zapadagjcj mračno. 474„Gá rakew deštěm pokropjm.“ Padagjcj kwět. 475„Gá k tomu wěnce uwigi.“ Lehké wětry. 476„My na rakew ge donesem.“ Swatojánské mušky. 477„My drobné swjce ponesem.“ Bauře z hluboka. 478„Gá zwonů dutý zbudjm hlas.“ Krtek pod zemj. 479„Gá zatim hrob mu wyrygi.“ Čas. 480„Náhrobkem gá ho přikrygi.“ Přes měsjc letjcj heyno nočnjho ptactwa. 481„My na pohřebnj přigdem kwas.“
[44.]
Geden hlas. 482„Slawný mu pohřeb připrawen. 483„Ubledlý měsjc umjrá, 484„Gitřena brány otwjrá, 485„Giž ge den! giž ge den!“ Zbor duchů. 486„Giž ge den! giž ge den!“ (zmizj.)
[45.]
3.
[46.]
[47.]
487Nad temné hory růžný den 488Wywstaw mágowý budj dol, 489Nad lesy geště kol a kol – 490Lehká co mlha – blaudj sen. 491Modrawé páry z lesů temných 492W růžowé nebe wstaupagj, 493I nad gezerem barew gemných 494Modré se mlhy haupagj; 495A w břehu geho – w stjnu hory – 496I šjrým dolem – dál a dál – 497Za lesy – wšude bjlé dwory 498Se skwěgj; až – co mocný král,
48.
499Ohromný gako noci stjn 500W růžowý strmě nebes kljn – 501Neyzáz wrchů neywyšsj stál. 502Ledwa že wšak nad modré temno hor 503Brunatné slunce rudě zaswitnulo, 504Tu náhle ze sna wšecko procitnulo, 505A wesel plesá wešken žiwý twor. 506W gezeru zeleném bjlý ge ptáků zbor, 507A lehkých člůnků běh i rychlé weslowánj 508Modrawé stjny wln w rudé pruhy rozhánj. 509Na břehu gezera borowý šumj hág, 510Z něg drozdů z[nečit.] slawný žalm i giných ptaků zpěw 511Mjsj se u hlasy dolem blaudjcjch děw; 512Weškeren žiwý twor mladistwý slawj mág. 513A wětru ranjho – co zpěwu – ljbé wánj 514Tam w dolu zeleném roznášj bjlý kwět, 515Tam řjdj nad lesy diwokých husj let, 516Tam zase po horách mladistwé stromky sklánj. – 517Léč wýgew gediný tu krásu gitra zkalj. 518Kde w šjré gezero uzaunký ostrow sahá,
49.
519Z něgž města malého i bjlé wěže stjn 520Hlubokoť stopený w zelený wody kljn, 521Náramný křik a hřmot mladým se gitrem zmahá, 522A walný zástup se z bran mala města walj. 523Zdaleka spěchá lid – wzdy wětšj zástup ten – 524Wzdy wětšj – wětšj gest – wzdy roste tento pluk; 525Nesmjrné mnozstwj giž. – Wzdy wětšj geho hluk. 526Nešťastný zločinec má býti wyweden. 527Teď z mala města bran wogenský pluk wycházj, 528Powolným krokem on zločince doprowázj, 529Genž w středu geho gde gak gindy ozdoben. 530Utichl mnozstwj hluk – léč znowu počne zas, 531A mnohý w hluku tom winikne silný hlas: 532„To on, to on! Ty péra, kwjtj, 533„Klobauk, oko, genž pod njm swjtj! 534„Ten geho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“ 535Tak lidem ode wšech woláno bylo strán; 536A wětšj wzdy byl hluk – zbauřených gako wod,– 537Čjm bljže zločince zdlauhawý wedl chod. 538Kolem něg zástup gde – co nebem černýmrakčerný mrak,
50.
539Z něho – co blesku swit – wslunciw slunci se leskne zbraň. 540Wolně gde nešťastný – upřený w zemi zrak. 541Z městečka zwonku hlas. Mnozʃtwj se modlj zaň. 542Na břehu gezera malý pahorek stogj, 543Na něm se dlauhý kůl, na kůlu kolo zdwjhá. 544Bljž strmj kolmý wrch, na wrchu wrchol dwogj, 545Na wyššjm wrcholi bjlá se kaple mjhá. 546U wolném průwodu ku kapli přišel zbor; 547Wšickni teď uʃtaupj – zločinec stogj sám. 548Posledňněť wyweden w přjrody slawný chrám, 549By geště popatřil do lůna temných hor, 550Kde druhdy weselý dětinstwj trawil wěk; 551By geště gedenkrát w růžowý nebe kljn 552Na horu wyweden před bjlé kaple stjn, 553Nebe i swětů wšech pánowi swůg wzdal wděk. 554Umlknul wešken hluk, nehnutý stogj lid, 555A srdce každého zagjmá wážný cit. 556W saucitu s nešťastným w hlubokém smutku plál[*] 557Slzjcj lidu zrak obrácen w hory wýš, 558Kde nynj zločinec, w přjrody patře řjš,
51.
559Před Bohem pokořen w modlitbě tiché stál. 560Wyšlého slunce rudá zář 561Zločince bledau barwj twář, 562A slzy s oka stjrá, 563Genž smutně w dálku zjrá. 564Hluboko pod njm krásný dol, 565Temné geg hory braubj kol, 566Lesů wěnec obgjmá. 567Gasné gezero dřjmá 568U středu kwětaucjho dolu. 569Neybjljž se modro k břehu wine, 570Dále zeleně zakwjtá, 571Wzdy zeleněgi proswjtá, 572Až posléz w bledé gasno splyne. 573Bjlé dwory u welkém kolu 574Sem tam gezera braubj břeh. 575W gezeru bjlých ptáků zbor, 576A malých člůnků rychlý běh, 577Až kde gezero w temno hor 578W modré se dálce njžj.
52.
579Loďky i bjlé w břehu dwory – 580Wěž – město – bjlých ptáků rod – 581Pahorky w kolo – temné hory – 582Wše stopeno we lůno wod, 583Gak w zrcadle se zhljžj. 584Tam w modré dálce skály lom 585Kwětaucj břeh gezera tjžj, 586Na skále rozlehlý ge strom – 587Starý to dub – tam – onen čas, 588Kde kláscek lásce zwal hrdliččin hlas, 589Nikdy se nepřibljžj. – 590Neybljže pahorek se zdwjhá, 591Na něm se kůl a kolo mjhá. 592Po hoře–, na njž stogj–, hág 593Mladistwý hučj – stmutný stesk – 594Nad šjrým dolem slunce lesk, 595A rannj rosa – gitřnj mág. 596To wše zločinec geště gednau zřel, 597To wše, gež nynj opustiti měl, 598A hluboký srdce mu žel uchwátj;
53.
599Hluboce wzdechne – slza slzu stjhá – 600Geště gednau – posledně – wše probjhá, 601Pak slzawý w nebe swůg zrak obrátj. 602Po modrém blankytu bělawé páry hynau, 603Lehaunký wětřjk s njmi hrage; 604A wysoko – w daleké krage 605Bjlé obláčky dálným nebem plynau, 606A smutný wězeň takto mluwj k njm: 607„Wy, genž dalekosáhlým během swým, 608„Co ramenem tagemným zemi obgjmáte, 609„Wy hwězdy rozplynulé, stjny modra nebe, 610„Wy truchlenci, genž rozsmutniwše sebe, 611„W tiché se slzy celj rozplýwáte,“ 612„Wás gá gsem posly wolil mezi wšemi. 613„Kudy plynete u dlauhém dálném běhu, 614„I tam, Kde swého naleznete břehu, 615„Tam na swé pauti pozdrawugte zemi. 616„Ach zemi krásnau, zemi milowanau, 617„Kolébku mau i hrob můg, matku mau, 618„Wlasť gedinau i w dědictwj mi danau, 619„Šjrau tu zemi, zemi gedinau! – 620„A až běh wáš onu skálu uhljdá, 621„Kde w břehu gezera – tam djwku uplakanau –“ 622Umlkl giž, slza s slzau se střjdá.
54.
623Teď s wýše hory s wězněm kráčj pluk 624Širokau stezkau w středu mlada borku, 625Dolegi – dole – giž gsau na pahorku – 626A znowu ztichl šjra mnozstwj hluk. 627Přichystán giž poprawce s mečem stogj, 628Gedenkrát geště wězeň zdwjhl zrak, 629Pohlédl wůkoljm – powzdechl – pak 630Spustiw geg zas – k bljzké se smrti strogj. 631Obnažil wězeň krk–, obnažil ňádra bjlé 632Poklekl k zemi, kat odstaupj, strašná chwjle – 633Pak blyskne meč, kat rychlý staupne krok, 634W kolo tne meč, zločinci blyskne chww týle, 635Upadla hlawa – skok i – geště geden skok – 636I tělo ostatnj ku zemi teď se sklonj. 637Ach w zemi krásnau–, zemi milowanau, 638W kolébku swau i hrob swůg, matku swau, 639W wlasť gedinau i w dědictwj mu danau, 640W šjrau tu zemi, zemi gedinau, 641W matku swau, w matku swau, krew syna teče po nj. 642Po audu lámán aud, až celé wězně tělo
55.
643U kolo wpleteno nad kůlem w kole pnělo, 644I hlawa nad kolem swůg obdržela stán; 645Tak skončil žiwota dny strašný lesů pán; 646Na mrtwé twáři mu poslednj dřjmá sen. 647Na mněg se djwagjc – po celý dlauhy den 648Nesmjrné mnozʃtwj w kol mala pahorku stálo; 649Teprw až k západu schýliwši slunce běh 650Weselo w mrtwý zrak sťaté hlawy se smálo, 651Utichl gezera šjrý – wečernj břeh. 652Nad dálkau temných hor poʃlednj požárplálpožár plál; 653W hluboké ticho to měsjce wzešla zář, 654Střjbřjcj hlawy té ubledlau mrtwau twář, 655I tichý pahorek, genž w břehu wody stál. 656Wzdálenať města gsauměsta gsau Wzdálena co bjlý w modru mrak, 657Přes ně w daleký nesl se mrtwý zrak, 658W krag, kde co djtě on – O krásný – krásný wěk! 659Daleko zanesl wěk onen časů wztek, 660Dalekoť geho sen, umrlý gako stjn, 661Obraz co bjlých měst u wody stopen kljn, 662Takť gako zemřelých myšlenka poʃlednj,
56.
663Tak gako gméno gjch, pradáwných bogů hluk, 664Dáwná sewernj zář, wyhaslé swětlo s nj, 665Zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zwuk, 666Zašlého wěku děg, umřelé hwězdy swit, 667Zašlé bludice pauť, mrtwé milenky cit, 668Zapomenutý hrob, wěčnosti skleslý byt, 669Wyhasla ohně kauř, slitého zwonu hlas, 670To gestiť zemřelých krásný dětinský čas. 671Ge pozdnj wečer – druhý mág – 672Wečernj mág – ge lásky čas, 673Hrdliččin zwe ku lásce hlas: 674„Wiléme! Wiléme!! Wiléme!!!“
[57.]
INTERMEZZO II. 675Stogj hory proti sobě. 676Z gedné k druhé mrak přepnutý 677Ge, co temný strop klenutý, 678Gednu k druhé pewně wjže. 679Auwalem tjm w pozdnj době 680Ticho, temno gako w hrobě. 681 Za horami, kde pod mrakem 682We wzdálj se rozstupugj –
58.
683W temné dálce, něco njže 684Kolmé skály k sobě bljže 685Než hory, se sestupugj, 686Tak že sinným pod oblakem 687Skály auzkau bránu twořj. 688Za tau w dálce pode mrakem 689Temnorudý požár hořj, 690Dlauhý pruh w plamené záři 691Západnj rozwinut stranau, 692Po gehožto rude twáři 693Nočnj ptactwo kola wedšj, 694Gakoby plamenau branau 695Nynj w dálku zalétalo. 696Hasnul požár – bledšj – bledšj, 697Až se šjrošjré nebe 698Nočnj rosau rozplakalo, 699Rozsmutniwši zem i sebe. 700W hlubokém auwalu kljnu, 701We stowěkých dubů stjnu, 702Zbor u welkém kole sedj.
59.
703Zahalenj w pláště bjlé, 704Gsau to druzi nočnj chwjle. 705Každý před se w zemi hledj 706Beze slowa, bez pohnutj, 707Gakby kwapnau hrůzau gmutj 708W sochy byli proměněnj. 709Wečernjch co kragin pěnj, 710Tichý šepot, – tiché lkánj – 711Nepohnutým kolem plynul, 712Tichý šepot bez přestánj: 713„Wůdce zhynul! – wůdce zhynul! –“ 714W kotauči gak wjtr skučj, 715Nepohnutým kolem zwučj: 716„Wůdce zhynul! – wůdce zhynul! –“ 717Gako listů šepotánj 718Pode skálau při ozwěně,
60.
719Znělo kolem bez přestánj, 720Gednozwučně neproměně: 721„Wůdce zhynul! – wůdce zhynul! –“ 722Zachwěly se lesy d[áa]lné, 723Ozwaly se nářky walné: 724„Pán náš zhynul! – zhynul!! – zhynul!!! –“
[61.]
4.
[62.]
[63.]
725Krásný mág uplynul, pohynul garnj kwět, 726A léto wzplanulo; – pak letnj přešel čas, 727Podzyim i zyima zima též – i garo wzešlo zas; 728Až mnohá leta giž přenesl časů let. 729Byl asi sedmý rok, poslednj w roce den; 730Hluboká na něg noc. – S půlnocj nowý rok 731Práwě se počjnal. WwůkoljW wůkolj pewný sen, 732Gen bljže gezera slyšeti koně krok.
64.
733Mého to koně krok. – K městu gsem nocj gel; 734A přišed k pahorku, na němž byl tichý stán 735Dáwno giž obdržel přestrašný lesů pán, 736Poprwé Wiléma bledau gsem lebku zřel. 737Půlnočnj kraginau, kam oko gen doʃáhlo, 738Po dole, po horách, lesy, gezerem, polem, 739Co přjkrow daleký sněhu se bělmo táhlo, 740Co přjkrow rozstřený – nad lebkau i nad kolem. 741W hlubokých mrákotách bledý se měsjc plaužil, 742Časem zněl sowy pláč, ba wětru smutné chwěnj, 743A wětrem na kole kostliwce rachocenj, 744Že strach i ňádra má i mého koně aužil. 745A tam, kde města stjn, w cwál poletěl gʃem s koněm, 746I po koʃtliwci gsem hned druhý den se tázal; 747Starý mi hoʃpodský ku pahorku ukázal, 748A – giž gsemdřjwegsem dřjwe psal – smutnau dal [*]zpráwu o něm. 749Pak opět žjtj běh w šjrý mě wedl swět, 750Mnohý mě bauřný wjr w hluboký smutek zchwátil; 751Léč smutná zpráwa ta wzdy wábila mě zpět, 752Až s mladým garem gʃem ku pahorku se wrátil.
65.
753S západem slunce gsem tam na pahorku seděl, 754Nade mnau kolo – kůl – kostliwec – lebka bledá; 755Smutným gsem okem w dál kraginy garnj hleděl, 756Až tam kde po horách mlha plynula šedá. 757Byl opět wečer – prwnj mág – 758Wečernj mág – byl lásky čas; 759Hrdliččin zwal ku lásce hlas, 760Kde borowý zawáněl hág. 761O lásce šeptal tichý mech, 762Kwětaucj strom lhal lásky žel, 763Swau lásku slawjk růži pěl, 764Růžinu gewil wonný wzdech. 765Gezero hladké w křowjch stinných 766Zwučelo temně tagný bol, 767Břeh ge obgjmal kol a kol, 768Co sestru brat we hrách dětinných. 769A kolem lebky pozdnj zář 770Se wložila, co wěnec z růžj; 771Kostliwau bledjlau bjlau barwj twář, 772I s pod [p]bradu swislau gj kůžj.
66.
773Wjtr si dutau lebkau hrál, 774Gakby se mrtwý z hlaubi smál. 775Sem tam polétal dlauhý wlas, 776Gegž bjlé lebce nechal čas[,] 777A rosné kapky spod se rděly, 778Gakoby lebky zraky duté, 779Wečernj krásau máge hnuté, 780Se w žaluplných slzách skwěly. 781Tak sTeděl gsem, až wzešlá lůny zář 782I mau ↨[*]↨ i lebky té bledšj činila twář, 783A – gako přjkrowu – bělost gegj rozsáhlá 784Po dole – po lesjch – po horách w dál se táhla. 785Časem se zdaleka žežhulčino wolánj 786Geště w dol rozléhá, časem giž sowa stůně; 787Z wůkolnjch dworů znj psů wýtj i štěkánj. 788W kol suchoparem ge kořenj ljbá wůně, 789Pahorkem panny gsau slzyčky zkw[ě]étagjcj,. 790Tagemné swětlo gest w gezera dálném lůně; 791A mušky swjtiwé – co hwězdy létagjcj – 792Kol kola blysknawé u hře si kola wedau.
67.
793Časem siněkterási některá zasedši w lébku bledau[,] 794W brzku zas odletj co slza padagjcj. 795I w smutném zraku mém dwě wřelé slzy stály, 796Co giskry w gezeru, po mé si twáři hrály; 797Neb můg též krásný wěk, dětinstwj mého wěk 798Daleko odnesl diwoký času wztek[*]. 799Dalekoť geho sen, umrlý gako stjn, 800Obraz co bjlých měst u wody stopen kljn, 801Takť gako zemřelých myšlenka poʃlednj, 802Tak gako gméno gich, pradáwných bogů hluk, 803Dáwná sewernj zář, wyhaslé swětlo s nj, 804Zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zwuk, 805Zašlého wěku děg, umřelé hwězdy swit, 806Zašlé bludice pauť, mrtwé milenky cit, 807Zapomenutý hrob, wěčnosti skleslý byt, 808Wyhasla ohně kauř, slitého zwonu hlas, 809Mrtwé labutě zpěw, ztracený lidstwa rág, 810To dětinský můg wěk. Nyněgšj ale čas 811Ginošʃtwj mého – gest, co tato báseň, mág.
68.
812Wečernj gako mág we lůně pustých skal; 813Na twáři lehký smjch, hluboký w srdci žal. 814Widjšli pautnjka, an dlauhau lučinau 815Spěchá ku cjli, než čerwánky pohynau? 816Tohoto pautnjka giž zrak neuzřj twůg, 817Gak zagde za onau w obzoru skalinau, 818Nikdy – ach, nikdy! To budaucj žiwot můg. 819Kdo srdci takému utěchy gaké dá? 820Bez konce láska ge! – Zklamánať láska má! 821Ge pozdnj wečer – prwnj mág – 822Wečernj mág – ge lásky čas; 823Hrdliččin zwe ku lásce hlas: 824„Hynku! – Wiléme!! – Jarmilo!!!“
[69.]
Poznamenánj. Intermezzo I. „Genž, na stráži, co druzj spj. etca.t.d. Bylo pozdě na noc, kdy při pohřbu gedno= ho z swých přátel přjtomen, byl gsem na hřbitowě staroměstském. Hrobnjk spu= štěnau rakew zemj zasýpage: „Dnes giž žádného nepřiwezau,“ prawil, „může stá= ti dnes na stráži.“ Na dotazowánj mé obdržel gsem nasledugjcj ponaučenj. Gest mezi sprostým lidem powěra, že po= slednj na gistý hřbitow pohřbený, přes noc na stráži hřbitowa toho státi musj, a to sice každau noc, po celý ten čas, až opět giný zde pohřben býwá, který pak na geho mjsto naʃtaupj. Tak že žádný hřbitow nikdy bez strážce nenj, a že tjm spůsobem na hřbitowě malé osa= dy mrtwý po kolik třeba let na stráži stogj.
[70.]
Tiskem Jana Spurného.
[71.]
[72.]

Obsah: