29.
Zalétá wen za hluky wod. – Auplný měsjc přikryl mrak, Než nade temný hornj klʃtjn Wycházj hwězdy w noci kljn; I po gezeru hwězdný swit, Co ztracené swětlo se mjhá. Zrak wězně tyto giskry stjhá, A w srdce bolný wodj cit. „Gak krásnáť noc! Gak krásný swiět! „Gak swětlo – stjn se střjdá! Ach[*] zjtra giž můg mrtwý hled „Nic wjce neuhljdá! „A gako wenku šedý mrak „Dál – dál se rozestjrá: „Tak –“ Sklesl wězeň, sklesl zrak, Řetězů řinčj hřmot, a pak U tichu wše umjrá. Giž od hor k horám mraku stjn – Ohromna ptáka peruť dlauhá – Daleké noci přikryl kljn,