Poznamenánj. Intermezzo I. „Genž, na stráži, co druzj spj. etca.t.d. Bylo pozdě na noc, kdy při pohřbu gedno= ho z swých přátel přjtomen, byl gsem na hřbitowě staroměstském. Hrobnjk spu= štěnau rakew zemj zasýpage: „Dnes giž žádného nepřiwezau,“ prawil, „může stá= ti dnes na stráži.“ Na dotazowánj mé obdržel gsem nasledugjcj ponaučenj. Gest mezi sprostým lidem powěra, že po= slednj na gistý hřbitow pohřbený, přes noc na stráži hřbitowa toho státi musj, a to sice každau noc, po celý ten čas, až opět giný zde pohřben býwá, který pak na geho mjsto naʃtaupj. Tak že žádný hřbitow nikdy bez strážce nenj, a že tjm spůsobem na hřbitowě malé osa= dy mrtwý po kolik třeba let na stráži stogj.
69