68.
Wečernj gako mág we lůně pustých skal; Na twáři lehký smjch, hluboký w srdci žal. Widjšli pautnjka, an dlauhau lučinau Spěchá ku cjli, než čerwánky pohynau? Tohoto pautnjka giž zrak neuzřj twůg, Gak zagde za onau w obzoru skalinau, Nikdy – ach, nikdy! To budaucj žiwot můg. Kdo srdci takému utěchy gaké dá? Bez konce láska ge! – Zklamánať láska má! Ge pozdnj wečer – prwnj mág – Wečernj mág – ge lásky čas; Hrdliččin zwe ku lásce hlas: „Hynku! – Wiléme!! – Jarmilo!!!“