49.
Z něgž města malého i bjlé wěže stjn Hlubokoť stopený w zelený wody kljn, Náramný křik a hřmot mladým se gitrem zmahá, A walný zástup se z bran mala města walj. Zdaleka spěchá lid – wzdy wětšj zástup ten – Wzdy wětšj – wětšj gest – wzdy roste tento pluk; Nesmjrné mnozstwj giž. – Wzdy wětšj geho hluk. Nešťastný zločinec má býti wyweden. Teď z mala města bran wogenský pluk wycházj, Powolným krokem on zločince doprowázj, Genž w středu geho gde gak gindy ozdoben. Utichl mnozstwj hluk – léč znowu počne zas, A mnohý w hluku tom winikne silný hlas: „To on, to on! Ty péra, kwjtj, „Klobauk, oko, genž pod njm swjtj! „Ten geho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!“ Tak lidem ode wšech woláno bylo strán; A wětšj wzdy byl hluk – zbauřených gako wod, Čjm bljže zločince zdlauhawý wedl chod. Kolem něg zástup gde – co nebem černýmrakčerný mrak,