50.
Z něho – co blesku swit – wslunciw slunci se leskne zbraň. Wolně gde nešťastný – upřený w zemi zrak. Z městečka zwonku hlas. Mnozʃtwj se modlj zaň. Na břehu gezera malý pahorek stogj, Na něm se dlauhý kůl, na kůlu kolo zdwjhá. Bljž strmj kolmý wrch, na wrchu wrchol dwogj, Na wyššjm wrcholi bjlá se kaple mjhá. U wolném průwodu ku kapli přišel zbor; Wšickni teď uʃtaupj – zločinec stogj sám. Posledňněť wyweden w přjrody slawný chrám, By geště popatřil do lůna temných hor, Kde druhdy weselý dětinstwj trawil wěk; By geště gedenkrát w růžowý nebe kljn Na horu wyweden před bjlé kaple stjn, Nebe i swětů wšech pánowi swůg wzdal wděk. Umlknul wešken hluk, nehnutý stogj lid, A srdce každého zagjmá wážný cit. W saucitu s nešťastným w hlubokém smutku plál[*] Slzjcj lidu zrak obrácen w hory wýš, Kde nynj zločinec, w přjrody patře řjš,