16.
Poslednj požár kwapně hasne, I nebe, genž se růžogasné Nad modrými horami mjhá. „On negde! giž se newrátj! – „Swedenau žel tu zachwátj!“ Hluboký wzdech gj ňádra zdwjhá, Bolestný srdcem bige cit, A u tagemné wod stonánj Mjsj se djwky pláč a lkánj. W slzjch se zhljžj hwězdný swit, Genž po ljcjch co giskry plynau. Wřelé ty giskry twáře chladné Co padagjcj hwězdy hynau; Kam zapadnau tam kwět uwadne. Wiz mihla se u skály krage; Daleko přes nj nahnuté Wětýrek bjlým šatem wlage. Oko má w dálku napnuté. – Teď slzy rychle utjrá, Rukau si zraky zastjrá