65.
S západem slunce gsem tam na pahorku seděl, Nade mnau kolo – kůl – kostliwec – lebka bledá; Smutným gsem okem w dál kraginy garnj hleděl, Až tam kde po horách mlha plynula šedá. Byl opět wečer – prwnj mág – Wečernj mág – byl lásky čas; Hrdliččin zwal ku lásce hlas, Kde borowý zawáněl hág. O lásce šeptal tichý mech, Kwětaucj strom lhal lásky žel, Swau lásku slawjk růži pěl, Růžinu gewil wonný wzdech. Gezero hladké w křowjch stinných Zwučelo temně tagný bol, Břeh ge obgjmal kol a kol, Co sestru brat we hrách dětinných. A kolem lebky pozdnj zář Se wložila, co wěnec z růžj; Kostliwau bledjlau bjlau barwj twář, I s pod [p]bradu swislau gj kůžj.