27.
Giž zjtra strašný lesů pán, Gak prwnj z hor wywstane den. Teď na kamený složen stůl Hlawu o ruce opjrá, Polau sedě a kleče půl W hlaub myšlenek se zabjrá; Po měsjce twáři gak mračna gdau, Zahalil wězeň w ně duši swau, Myšlenka myšlenkau umjrá. „Sok – otec můg! wrah geho syn, „On swůdce djwky mogj! – „Neznámý mně. – Strašný můg čin „Pronesl pomstu dwogj. „Proč rukau geho [nečit.]wywržen [nečit.] „Stal gsem se hrůzau lesů? „Čj winnu přjštj pomʃtj den?