53.
Hluboce wzdechne – slza slzu stjhá – Geště gednau – posledně – wše probjhá, Pak slzawý w nebe swůg zrak obrátj. Po modrém blankytu bělawé páry hynau, Lehaunký wětřjk s njmi hrage; A wysoko – w daleké krage Bjlé obláčky dálným nebem plynau, A smutný wězeň takto mluwj k njm: „Wy, genž dalekosáhlým během swým, „Co ramenem tagemným zemi obgjmáte, „Wy hwězdy rozplynulé, stjny modra nebe, „Wy truchlenci, genž rozsmutniwše sebe, „W tiché se slzy celj rozplýwáte, „Wás gá gsem posly wolil mezi wšemi. „Kudy plynete u dlauhém dálném běhu, „I tam, Kde swého naleznete břehu, „Tam na swé pauti pozdrawugte zemi. „Ach zemi krásnau, zemi milowanau, „Kolébku mau i hrob můg, matku mau, „Wlasť gedinau i w dědictwj mi danau, „Šjrau tu zemi, zemi gedinau! – „A až běh wáš onu skálu uhljdá, „Kde w břehu gezera – tam djwku uplakanau –“ Umlkl giž, slza s slzau se střjdá.