35.
On na kamený složen stůl Hlawu o ruce opjrá, Polau sedě a kleče půl Znowu w mdlobách umjrá; A gewj hlasu šepot mdlý, Že trapnýť geho sen i zlý. „Duch můg – duch můg – a duše má!“ Tak slowa mu gednotliwá Ze sewřených ust plynau, Než wšak dostjhne ucho hlas, Tu slowa strašná ničjm zas – Gakž byla wyšla – hynau. Přistaupj strážce a lampy zář Před samau wězně wstaupj twář. Obličeg wězně – strašný zgew – Oko spočjwá nehnuté