37.
Až sebraw sjlu kwapně wʃtal, A rychlým krokem spěchá wen. On sice – dokuď geště žil – Co slyšel nikdy nezgewil, Néž na wzdy bledé geho ljce Neusmály se nikdy wjce. Za strážným opět temný stjn Zahalil dlauhé sjně kljn; Hlubokau nocj kapky hlas Swým pádem opět měřil čas. A wězeň na kamený stůl Složený – klečj – sedj půl. Obličeg geho – strašný zgew – Oko spočjwá nehnuté, Gak w neskončenoʃt napnuté, Po twáři slzy – pot – a krew.